Architektura jen tak (Ukázka, strana 99)

tažlivá absolutně nejlépe nutričně i zdravotně vyladěná umělá výživa zavedená do žíly, či kosmonautický řízek podávaný z tuby, nebo v pilulce. Nabídněte mu některou z uvedených možností nasycení a proti tomu položte na stůl pěkně upravený talíř s opravdovým, dobře připraveným a ochuceným, šťavnatým řízkem (mimochodem jako všechny smažené pokrmy pěkně nezdravým, jak vás poučí každý dietolog) a hádejte, po které z obou možností sáhne, bude-li mít svobodnou volbu. *** V architektuře, která vzniká téměř ze sta procent na objednávku, má vztah autorů - architektů ke kráse své specifické souvislosti.

Stavbu, která by se otevřeně míjela s obecně sdílenou představou krásy, nebo aspoň tolerovaným rozpětím přijatelnosti, by totiž klient ani okolí nepřijali, její tvůrce by si nevydělal na chléb svůj vezdejší a musel by se jít živit něčím jiným.

Ti z nás, kteří si nehodlají s krásou příliš zadat, a přesto se chtějí architekturou uživit, hledají často východisko v odkazech na správnost, tedy v úniku před vratkými estetickými kritérii laické klientely do oblasti, které – a na tom trváme - rozumíme jenom my, co na to máme diplom. Bohužel finta s odkazem na správnost vyššího řádu, do které klient toužící po kráse nemá co mluvit, neb jí nerozumí, v posledních letech čím dál častěji nezabírá a mnoho z nás si už muselo od klienta vyslechnout nepříjemnou otázku „a kdo v tom bude, pane architekte, žít, vy nebo já?“…

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246281

A aby to nebylo tak jednoduché, tak je tady ještě relativita ve vnímání krásy, jak ji v širším smyslu pěkně ilustruje historka z prostředí řidičů, kteří se v daleké cizině, oddělení od svých rodin, podíleli na stavbě kdovíčeho. Ti řidiči při své práci několikrát denně projížděli přejezdem přes železniční koleje chráněným závorami, které obsluhovala dáma pozdně středního věku, o jejíž kráse – a na tom se všichni shodovali – se dalo říct jenom to nejhorší. Jak ubíhaly dny, stesk po domově se hromadil, až najednou někdo povídá, že konec konců ono to s tou dámou zas není tak hrozné, a o týden později, že by možná stála za hřích... To už se vědělo, že je zle a že dotyčný musí co nejrychleji domů osvěžit si smysly a tak vůbec.

Mohlo by se zdát, že pro téma, o kterém je tady řeč, to není zrovna nejvhodnější příklad; kupodivu však není zvlášť těžké najít paralelu mezi sdělením, které obsahuje, a krásou v architektuře, nebo obecněji v umělém urbánním prostředí vůbec. Ta historka je podle mě docela výstižným anekdotickým vyjádřením skutečnosti, že nedostatek pozitivních podnětů snižuje nároky - čeština na to má přísloví o jednookém králi mezi slepými.

V praxi se to projevuje třeba tím, že darební stavebníci i projektanti mají mnohem snazší život v místech na krásu chudých než například v někdejší zemské metropoli, nebo dokonce v hlavním městě, kde je každý nový přírůstek do stavebního fondu konfrontován s mnohem výše nastavenou laťkou toho, čeho už bylo před ním jinými dosaženo, a co je místními pokládáno za nepodkročitelný estetický standard.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246281

Příkladem může být dnešní situace v donedávna pyšném průmyslovém městě, které dobře znám. Ještě historicky poměrně nedávno, v době kdy jinde už měli své kláštery, univerzity, katedrály a biskupské paláce, bylo to město jenom málo významnou provincií na zemské hranici. Pak je ale objev uhlí a výstavba císařské strategické železnice pozvedly k nevídanému růstu a ve druhé polovině minulého století pak studená válka svým neukojitelným hladem po oceli během cca čtyřiceti let ztrojnásobila počet jeho obyvatel - především zaměstnanců zdejšího těžkého průmyslu. Dnes, když hlavní opora jeho pýchy - průmysl uhlí a železa - po změnách, kterými prošel svět koncem minulého století, ztratil svou sílu a význam, si město samo se sebou tak trochu neví rady.

Tady se kráse umělého urbánního prostředí nikdy moc nedařilo; na to v ospalosti někdejší nevýznamné provincie, ve fofru pozdějšího překotného růstu, ani v současné depresi nebyl a není čas, peníze ani sociální zázemí. Deficit estetických kvalit prostředí, který je toho důsledkem, zde dodnes zřetelně snižuje nároky na chování a konání současníků, a má za následek, že tady stavebníkům (ale nejen jim) projde i to, s čím by je jinde hnali. *** Nemáme to my tvůrcové prostě jednoduché. Publikum, které nás živí, táhne čehý; teorie, kritika i to, co nám kdysi v dobách studia vtloukali do hlavy, a v čem jsme se po léta uvnitř odborné komunity navzájem utvrzovali, to všechno společně zase tahá hot za opačnou 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246281