Čtení na pokračování
na vrub neznalosti místních poměrů, vlastní neschopnosti opery a pařížská zákoutí. Chtělo by to jenom pár milionů dolarů, dlouhé stopáže a Vorlíčka. Ten má kejč na světový a prázdné peněžence. Mám přirozeně na mysli české úrovni v malíčku levý ruky.“ emigranty začátečníky pronásledované vidinou koupelny A pak zazvonil zvonec a hollywoodské pohádky a teplého obýváku. Slitujte se konečně nad námi! Jsme v Basileji byl konec. velmi počestní a plní dobré vůle. A přesto už půl roku vegetujeme v lepším kutlochu. Kdyby naši noví spolu‑ občané jenom trochu chtěli, pak by pochopili, jak strádáme. „Viděla si vídeňskej kvartýr Pavky Kohouta?“ zeptala se mě Stačilo by jedno jediné ušlechtilé gesto, a my se vzchopíme. v prvním desetiletí jednadvacátého století již zmíněná E. H., hrdá majitelka restituovaného činžáku na kdysi Tu a tam se však mezi námi vyloženými smolaři vy‑ Královských Vinohradech. Musela jsem ji zase jednou skytl hovorný kabrňák, kerýmu ty správný kámoši dohodili zklamat. O Věru Linhartovou se bohužel nezajímala a bez nádhernej bejvák s terasou. Nestýká se přece s emigranty. udání důvodu pohrdla popisem venkovského sídla Pavla To by tak hrálo! Vyhýbá se jim, kde jen může. Jenomže Tigrida, jakož i bytu Milana Kundery, protože na nás shodou okolností se zrovna musel přestěhovat. Podle řeči zvysoka prdí. o bytu poznáte jich, znělo tenkrát mé soukromé kádro‑ Aby tak nevraživě nekoukala, nabídla jsem jí náhradou vácké heslo. A věřte mi, že se náramně osvědčilo. vybraně nevkusnou vilu v obci Fontenay‑aux-Roses poblíž Patrně jsem pohádkářům záviděla a pořád ještě Paříže, obývanou spisovatelem a disidentem Andrejem závidím. Čím už se můžu dohromady pochlubit. Leda Siňavským a jeho manželkou, vydavatelkou emigrantské trapně realistickou historkou o obtloustlém kudrnatém mladíkovi dloubajícím se věčně v nose. Jmenoval se Geiger revue Syntaxis. „S Rusáky si můžeš trnout nohou!“ zaprotestovala a s viditelnou nechutí vypomáhal strýčkovi, známému rozhořčeně. A proto se hrdá vlastenka nikdy nedozvěděla, stuttgartskému makléři. Obden seděl u jeho psacího že tam plachý intelektuál nejen pilně psal, nýbrž údajně stolu, bral telefony a ukrutně se nudil. Protože pocházel i čile komunikoval s duchem prozaika a konvertity k víře z Brazílie, zažil na vlastní kůži, jak to ve Švábsku opravdu katolické J. K. Huysmanse. chodí, a rád mi o tom s epickou šíří vypravoval. Tuto informaci mi s jistou dávkou jízlivostí po‑ „A to jsem prosím čistokrevný Němec.“ Čistě ze soucitu s bělochy druhé třídy (Geigrův oblíbený skytl nositel Stalinovy ceny druhé třídy a novopečený občan francouzské republiky Viktor Někrasov počátkem termín) se nás proto za strýčkovými zády ujal. Počátkem března 1979 během dlouhé procházky Lucemburskou ledna 1970 jsme se směli nastěhovat do studeného pří‑ zahradou. Již tehdy se zmínil o tiché nepřiznané nenávisti, zemního bytečku v dělnické čtvrti Zuffenhausen. Hned s níž sovětští disidenti v západní Evropě a Spojených za prvním rohem montovali mladí italští gastarbeitři pro‑ státech amerických — Solženicynem počínaje a liberály slulá auta Porsche 911 a 914. Tenkrát se tam šroubky uta‑ konče — sledují Kunderův vzestup na pařížském nebi. hovaly ručně. A v hlučné zakouřené putyce za dvěma rohy Koncem srpna 1986 dolehly nadávky až ke mně. se místo piva popíjelo červené víno z Apulie. Na báječnou Kdybyste ji viděli, a hlavně slyšeli tu babu Jagu s vir‑ pizzu za tři marky se však chodilo jinam. Při hledání bytu tuálním kalašnikovem v ruce a údajně i důležitou redak‑ jsou cesty Páně obzvlášť nevyzpytatelné. Věře Linhartové torku přes kulturu v ruském vysílání BBC. se v tomto směru zúročila láska k hudbě. Když se zkou‑ „Ta střední Evropa přijde holoubka ještě draho. Co si, mavě rozhlížela po dvoře domu, v němž od října 1841 vy Češi, o sobě myslíte? Slováci vědí, co je vděčnost.“ do dubna 1842 živořil mladý Richard Wagner a hltal Fanatické spílání malému slovanskému národu, který spisy utopických socialistů, přistoupila k ní portugalská jsme zachránili před fašismem, Andrej Siňavskij sice concierge a vyzvídala, není‑li onou dámou, co už chtěla zpočátku ignoroval, ale baba Jaga s knírkem pod nosem přijít předevčírem. O hodinu později prý už svírala v ruce ho několika přesně cílenými poznámkami rychle donu‑ klíč od dvoupokojového bytu s malou koupelnou. tila, aby zaujal postoj hodný významného pravoslavného A takové z pekla štěstí si pochopitelně zaslouží čestné myslitele v exilu. místo v análech emigrace. Až na odlehlý západoberlínský Dobráckým hlasem vytkl proto Milanu Kunderovi ostrov přece tehdy dorazila nactiutrhačná zpráva, že přece‑ povrchní ateismus a erotiku à la française v komunistic‑ něná prozaička s hlavou v oblacích a s ohrnutým pyskem kých kulisách. „A to se Francouzům přirozeně zamlouvá,“ zneužila situace ve svůj prospěch. pokračoval potměšile, „vidí svět skrz romány. Jsou velmi „A ta se vyzná. Jo Moraváci. Kdo by to do ní řekl,“ sečtělí.“ poznamenal Jan Kotík se shovívavým úsměvem mudrce, Ale to sem, vážený čtenáři, už opravdu nepatří. Koho jemuž nic lidského není cizí. dnes ještě zajímají výroky jakoby z románu vystřiženého Jedině hašteřivý Pavel Buksa Věru Linhartovou bez váhání vyvinil, neboť její kroky nasměroval duch Richarda trochu potrhlého inteligenta, který si kvůli tuctu povídek odpykal sedm let v gulagu. Občasná výměna názorů s ma‑ Wagnera. Byl tou představou přímo posedlý, takže počal jitelkou restituovaného činžáku a zřejmě poslední fanyn‑ zčistajasna blouznit o grandiózním velkofilmu s pluky kou Pavky Kohouta mě poučila v tom smyslu, že emigrant skřítků a trpaslíků ochraňujících Sněhurku aneb křehkou bez žádoucích vzpomínek se na Žižkohradech nezavděčí. intelektuálku z východu na její strastiplné pouti ze skle‑ něné rakve do města nad Seinou. Jakkoli to zní neuvěřitelně, zakládá se příběh o tajném „Vrazil bych tam Macochu, tajemný hrad Bítov s kaste‑ přátelství geniálního fyzika a negramotného indiána lánem Kuběnou, Hrušínského, bubáka vykýřníka, fantom
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246237