wilbur smith • řeka bohů • vnitřní oko
Aniž se po něm ohlédla, kněžka přestala ničit malbu a vyzývavě pomalu zamířila vzhůru úbočím. Taita, bez sebe vztekem, se za ní rozběhl. Už nekřičel, zato pevně sevřel v ruce těžkou hůl. Byl rozhodnut zabránit jí v útěku, aby musela nést následky zločinu, a zuřivost mu zatemnila mysl. V té chvíli by ji klidně udeřil holí do týla a prorazil jí lebku. Kněžka došla k místu, kde se údolí ostře stáčelo. Zastavila se a přes rameno se po něm ohlédla. Vlasy i obličej jí téměř kompletně halil červený šátek, zpod nějž vykukovaly jen její oči. V té chvíli Taitu vztek zcela přešel a úžasem zalapal po dechu. Žena na něj upřeně a vážně hleděla očima, které jako by vypadly z portrétu na průčelí hrobky. Nějakou dobu se nedokázal pohnout a jeho ústa oněměla. Když se mu konečně hlas vrátil, vydal z hrdla chraplavé zaskřehotání: „Jsi to ty!“ Žár v jejím pohledu jej zahřál u srdce, a ačkoliv měla ústa zakryta šátkem, věděl, že se na něj usmívá. Na jeho výkřik neodpověděla, ale přikývla, pak se otočila a neuspěchaně zabočila za skalní výstupek. „Ne!“ křikl divoce. „Takto mě nemůžeš opustit. Počkej! Počkej na mě!“ Vrhl se za ní a doběhl k výčnělku jen pár vteřin poté, co za ním zmizela. Vztáhl k ní ruce, ale v příštím okamžiku se zastavil uprostřed kroku a paže mu poklesly, protože se před ním otevřel horní konec údolí. Končilo o padesát kroků dál kolmou stěnou ze šedivé žuly, tak strmou, že by po ní nevyšplhala ani horská koza. Žena jako by se vypařila. „Lostris, odpusť, že jsem tě zavrhl. Vrať se, moje milovaná.“ Dolehlo na něj mlčení hor. Vzchopil se, a aniž ztrácel čas marným voláním, začal hledat trhlinu ve skále, kde se mohla ukrýt nebo kudy mohla vést maskovaná cesta z údolí. Nic nenašel. Ohlédl se za sebe a všiml si, že dno údolí pokrývá tenká vrstvička prachu. Jeho vlastní otisky se v něm zřetelně rýsovaly, avšak jiné neviděl. Zjevení po sobě nezanechalo žádnou stopu. Zničeně se vrátil k hrobce. Zastavil se před portálem a vzhlédl k nápisu, který žena vysekala do omítky v hieratickém písmu. „Šest prstů ukazuje cestu,“ četl 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246219