Corey6-zlom.qxd3.5.201821:36Stránka99
Vzestup Persepole /99 Její. Holden a Naomi si už všechno odnesli. Zásuvky zůstaly odemčené. Kapitánský sejf, otevřený a vyčištěný, čekal na nový přístupový kód. Dvojité protinárazové křeslo, které Holden a Naomi tak dlouho sdíleli, se jen lesklo, čisté a nablýskané. Nepatrný nádech štiplavého gelu jí napověděl, že Naomi před odchodem nalila čerstvý. Čisté pokrývky pro nového obyvatele. Bobbie se vznesla do prostoru, roztáhla paže a nohy. Zavřela oči a naslouchala zvláštnímu tichu té kajuty. Jak se podobala místnosti, kterou obývala sama během posledních let. V čem se lišila. Když se natáhla k madlu, bylo ještě metr od ní. Dvojitá velikost kajuty, upravené tak, aby ji Naomi s Holdenem mohli sdílet, se stala privilegiem kapitána Rosinanty. Při tom pomyšlení se usmála. Sejf čekal na její kódy. Poskytla mu otisky palce a obou ukazováčků, potom vyťukala heslo, které si zvolila, a vyslovila ho nahlas, aby si ho systém zapamatoval. Šestnáct číslic uložených v její paměti, bez jakékoli souvislosti s čímkoli zvenčí. Sejf se s hlasitým klapnutím zavřel, magnetické zámky zapadly na místo. Násilné otevření by nyní vyžadovalo svařovací přístroj a spoustu času. Vytáhla přepážku na nástěnné obrazovce, ověřila si, že je vše na svém místě. Pohon mlčel, reaktor nepracoval, systémy podpory života svítily zeleně. Všechno v pořádku, tak jak to na její lodi mělo být. Chvíli potrvá, pomyslela si, než jí přestane připadat, že si na kapitána jenom hraje. Radši aby si na to zvykla rychle. Její loď. Čekaly na ni čtyři zprávy. První dvě byly automatické vzkazy, jedna potvrzovala smlouvu o pobytu v doku a příslušný poplatek, druhá oznamovala Holdenův a Naomin výběr ze společného účtu. Rosinante jí už posílala vše, co dříve směřovala Holdenovi. Třetí zpráva přišla od kontroly provozu stanice Mediny, ale čtvrtá byla od něj samotného. Od Jamese Holdena. Tu otevřela jako první. Na obrazovce se objevila jeho tvář vznášející se v téže místnosti, kde se právě nacházela i ona, dokud kajuta ještě byla jeho. Usmíval se, a ona mu bezděky úsměv oplácela. „Nazdar, Bobbie,“ řekl a jeho hlas se v tichu rozléhal. „Jen jsem ti chtěl zanechat takový vzkaz na rozloučenou. Strávil jsem na Rosi spoustu let. Moje nejkrásnější zážitky jsou spojeny s touhle lodí. A také ty nejhroznější. A lidé, které mám rád. Nenapadá mě nikdo na všech třinácti stovkách světů, komu bych důvěřoval tak jako tobě. Děkuju ti, žes po mně převzala tohle veslo. A pokud se někdy objeví cokoli, s čím bych ti mohl pomoct, ozvi se. Možná už nejsem členem posádky, ale pořád jsme rodina.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246213