Page 1

Corey6-zlom.qxd3.5.201821:36Stránka98

Kapitola jedenáctá: Bobbie

Když Rosi vplula do medinského přístavu, ihned se objevili příslušníci bezpečnosti, aby převzali Houstona. Bobbie sledovala Holdena, když vězně odváděli. Připadalo jí, že má trochu posmutnělý výraz v očích. Poslední, co jako kapitán udělal, bylo odevzdání muže, který měl nadále žít v cele. Ale možná v té situaci viděla víc, než na ní ve skutečnosti bylo. Tisková konference, kterou jim vyhrožovala Bubenice, se nekonala. Potom všichni vyrazili do klubu. Naomi najala pro všechny salónek, dali si k obědu hovězí vypěstované v nádrži a čerstvou zeleninu ochucenou solí bohatou na minerály a s papričkami. Bobbie se snažila neopít, aby nebyla ufňukaná, ale byla jediná. Kromě Amose. Pozoroval všechno to objímání a popotahování a vyznání lásky asi jako máma pětiletého dítěte na narozeninové party, shovívavě a loajálně, ale sám se nijak nezapojoval. Když se najedli, vyšli ven do klubu, na parket a tančili a zpívali karaoke a dál popíjeli. A potom Holden a Naomi společně odešli, v objetí rukama kolem pasu, a vykročili do chodeb Mediny, jako by se ještě měli vrátit. Jenomže k tomu se nechystali. Zbylá čtveřice se vydala zpátky do přístavu, cestou si povídali a smáli se. Alex recitoval verše a předváděl scénky z neo-noir filmů, které sbíral. Bobbie s Clarissou ho povzbuzovaly. Amos se zubil a loudal se za nimi, ale všimla si, že se rozhlíží a dává pozor, pro případ, že by čtyři opilí vesmírní poutníci vzbudili nežádoucí pozornost. Postřehla to, protože částečně dělala totéž. Zpátky na lodi se rozešli, odpluli do svých kajut. Bobbie vyčkala v jídelně a upíjela čerstvou kávu z baňky, dokud nezmizeli. Měla v plánu dokončit ještě jednu věc, než půjde spát, a šlo o něco, co chtěla udělat o samotě. Kolem ní Rosinante tikala, jak z ní pozvolna unikalo teplo z cesty do absolutního vakua pomalé zóny. Vzduchové recyklátory tiše vrněly. Na všechno se snášel klid a mír, jako by byla zase dítě večer před Štědrým dnem. Zpomalila a prohloubila dýchání, vnímala loď kolem sebe jako vlastní kůži. Dopila poslední hlt kávy, vložila baňku do recyklátoru a vydala se chodbou k Holdenově kajutě. Kapitánské kajutě.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246213


Corey6-zlom.qxd3.5.201821:36Stránka99

Vzestup Persepole /99 Její. Holden a Naomi si už všechno odnesli. Zásuvky zůstaly odemčené. Kapitánský sejf, otevřený a vyčištěný, čekal na nový přístupový kód. Dvojité protinárazové křeslo, které Holden a Naomi tak dlouho sdíleli, se jen lesklo, čisté a nablýskané. Nepatrný nádech štiplavého gelu jí napověděl, že Naomi před odchodem nalila čerstvý. Čisté pokrývky pro nového obyvatele. Bobbie se vznesla do prostoru, roztáhla paže a nohy. Zavřela oči a naslouchala zvláštnímu tichu té kajuty. Jak se podobala místnosti, kterou obývala sama během posledních let. V čem se lišila. Když se natáhla k madlu, bylo ještě metr od ní. Dvojitá velikost kajuty, upravené tak, aby ji Naomi s Holdenem mohli sdílet, se stala privilegiem kapitána Rosinanty. Při tom pomyšlení se usmála. Sejf čekal na její kódy. Poskytla mu otisky palce a obou ukazováčků, potom vyťukala heslo, které si zvolila, a vyslovila ho nahlas, aby si ho systém zapamatoval. Šestnáct číslic uložených v její paměti, bez jakékoli souvislosti s čímkoli zvenčí. Sejf se s hlasitým klapnutím zavřel, magnetické zámky zapadly na místo. Násilné otevření by nyní vyžadovalo svařovací přístroj a spoustu času. Vytáhla přepážku na nástěnné obrazovce, ověřila si, že je vše na svém místě. Pohon mlčel, reaktor nepracoval, systémy podpory života svítily zeleně. Všechno v pořádku, tak jak to na její lodi mělo být. Chvíli potrvá, pomyslela si, než jí přestane připadat, že si na kapitána jenom hraje. Radši aby si na to zvykla rychle. Její loď. Čekaly na ni čtyři zprávy. První dvě byly automatické vzkazy, jedna potvrzovala smlouvu o pobytu v doku a příslušný poplatek, druhá oznamovala Holdenův a Naomin výběr ze společného účtu. Rosinante jí už posílala vše, co dříve směřovala Holdenovi. Třetí zpráva přišla od kontroly provozu stanice Mediny, ale čtvrtá byla od něj samotného. Od Jamese Holdena. Tu otevřela jako první. Na obrazovce se objevila jeho tvář vznášející se v téže místnosti, kde se právě nacházela i ona, dokud kajuta ještě byla jeho. Usmíval se, a ona mu bezděky úsměv oplácela. „Nazdar, Bobbie,“ řekl a jeho hlas se v tichu rozléhal. „Jen jsem ti chtěl zanechat takový vzkaz na rozloučenou. Strávil jsem na Rosi spoustu let. Moje nejkrásnější zážitky jsou spojeny s touhle lodí. A také ty nejhroznější. A lidé, které mám rád. Nenapadá mě nikdo na všech třinácti stovkách světů, komu bych důvěřoval tak jako tobě. Děkuju ti, žes po mně převzala tohle veslo. A pokud se někdy objeví cokoli, s čím bych ti mohl pomoct, ozvi se. Možná už nejsem členem posádky, ale pořád jsme rodina.“

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246213


Corey6-zlom.qxd3.5.201821:36Stránka100

100 / James S. A. Corey Vzkaz skončil a Bobbie ho označila, aby zůstal zachován. Otevřela další, od kontroly provozu. Do kamery pokývl mladý muž s velmi tmavou kůží a nakrátko ostříhanými vlasy. „Kapitáne Holdene. Jsem Michael Simeon z bezpečnosti stanice Medina. Posílám vám tuto zprávu, abyste byl v souladu s předpisy Společnosti informován, že Rosinante je povolána na základě povinné smlouvy o bezpečnosti. Vaše přítomnost je nutná na schůzce týkající se kontaktu z Laconie na místě a v čase uvedených v této zprávě. Prosím potvrďte, že se zúčastníte vy nebo váš zástupce.“ Bobbie klepla na odpověď, na okamžik se prohlédla v zrcadle monitoru, stáhla si vlasy do uzlu a zachmuřeně odpověděla. „Tady je kapitánka Draperová z Rosinante,“ řekla. „Budu tam.“

Po deseti minutách schůze si Bobbie pomyslela: Ach. Tohle je ten důvod, proč už to nechtěl dělat. Zasedací místnost se nacházela v bubnové sekci stanice, nahoře, blízko nerotujících velitelských palub. Lavice byly uspořádány do řad jako v těch nejhorších školních třídách, měly tvrdá sedadla a zabudované držáky na lahve, do nichž levné keramické hrnky, které dostali, tak docela nepasovaly. V těch nepohodlných lavicích sedělo spolu s ní nějakých čtyřicet lidí – ze všech lodí momentálně přítomných v pomalé zóně, ale ona a zástupce kapitána Tori Byron měli čestná místa vpředu uprostřed. Tam, kde sedají chytré děti. Koneckonců Rosinante a Tori Byron teď byly jediné válečné lodi na Medině. Zbytek tvořily tahače a náklaďáky. Muž před nimi nebyl ten, kdo ji sem pozval, ale jeho nadřízený. Onni Langstiver byl hlavou bezpečnosti, tudíž, podle povinné dočasné smlouvy, formálně i její šéf. Uniformu Medinské bezpečnosti nosil ležérně jako nějaký mechanik svoji kombinézu, na ramenou měl lupy. „… to největší, pokud nechceme působit agresivně,“ říkal právě, „ale nechceme ani vypadat příliš pasivně.“ Periferním viděním zaznamenala, jak ostatní přikyvují. Zkusila si zakřupat klouby, ale udělala to už dvakrát od chvíle, kdy si sedla, a chrupavky zůstaly zticha. Langstiver pokračoval. „Máme na ústřední stanici rozmístěna elektromagnetická pulzní děla jako vždycky, sa sa? Takže pokud si někdo něco zkusí, zažehneme je a –“ Vedoucí staniční bezpečnosti Transportní společnosti složil prsty do podoby zbraně a udělal puf-puf. „Probáb projdou jako každý jiný vyslanec.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246213

Vzestup Persepole (Ukázka, strana 99)  
Vzestup Persepole (Ukázka, strana 99)