Page 1

Lidé, kteří v průzkumu odpovídali, uvedli, že denním sně‑ ním tráví v průměru více než polovinu času. Pouze jeden z  pěti dotázaných považoval denní snění za neškodné, zbytek se pokoušel s ním skoncovat. Čtvrtina respondentů tuto aktivitu popisovala jako návykovou, ob‑ sedantní či kompulzivní. „Denní snění jsem se pokoušela omezovat už dřív,“ uvedla jedna z dotázaných. Usilovně jsem se snažila soustředit se jen na to, co se děje

kolem mne, a myslet jen na skutečné lidi, věci a události, které se odehrávají v daném okamžiku v mé přítomnosti.

Byl to boj. Já versus mé denní snění. Prohrála jsem.

A to ještě není vše. Kontrolujete svému partnerovi spodní prádlo, zda se na něm neobjeví stopy po sexuálním styku? Kontrolujete, jak se obléká, když jde někam ven sám/sama? To jsou otázky č. 29 a 30 z „Dotazníku žárlivosti“ sestave‑ ného vědci z  univerzity v  Pise. Jeho cílem je odhalit psy‑ chický syndrom zvaný obsedantní žárlivost,105 anebo též pa‑ tologická žárlivost bez přítomnosti bludů, jenž bývá rovněž řazena do spektra obsedantně kompulzivních poruch. Lidé s patologickou žárlivostí bez bludů vykazují obdobné cho‑ vání jako lidé postižení OCD. Na vtíravé myšlenky odpoví‑ dají přehnaným kontrolováním a dožadují se ubezpečování. A vyhýbají se situacím, jež by takovéto myšlenky mohly vy‑ volávat; snaží se například svého partnera držet doma, aby se nemohl scházet s potenciálními ctiteli/ctitelkami. Sečteno podtrženo: zdá se, že porucha OCD nebude zas až tak ojedinělá a neobvyklá. Téměř určitě znáte i vy někoho,

Muž, který nemohl přestat

104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246186


kdo jí trpí. Lidé s danými poruchami spektra OCD mají kromě myšlenek a nutkání společného ještě cosi dalšího. O  svých problémech moc nemluví. Jejich potíže jsou vní‑ mány jako společensky nepřijatelné, neboť se mnohdy dotýkají zostuzujících či tabuizovaných témat. Postižení se domnívají, že by temné vtíravé myšlenky mohly odhalit jejich pravou podstatu: ten, kdo dokáže myslet na něco ta‑ kového, určitě bude zlý a nebezpečný blázen. To je takové omílané familiární rčení, ale znovu se dobře podívejte, jak silné výrazy obsahuje. O svém strachu z HIV jsem se často snažil mluvit s přá‑ teli. Obavy, že jsem se mohl nakazit dejme tomu záměnou zubních kartáčků v naší společné koupelně, jsem jim ale nikdy nepřiznal. Detaily jsem záměrně nechával vágní. Měl jsem za to, že by mi mohlo pomoci, když téma uchopím obecněji: „Co říkáte na ten povyk kolem AIDS, to je hrůza, co?“ Obvyklou odpovědí mi bylo šťouchnutí, pomrkávání a vědoucí úsměv: „Tak která to byla?“ Dokonce i dnes, když se někomu svěřím, že od dospívání trpím neodbytným strachem z HIV, pomyslí si, že jeho příčinou byla promis‑ kuita. To sotva. Moje OCD byla vlastně zabiják vášně. Často se hovoří o  stigmatu duševních nemocí, a  je to zcela oprávněné. Když je někdo silně nachlazen anebo má podrážděný žaludek, nemá nejmenší problém o svých potížích otevřeně hovořit, ostatní jej dokonce povzbuzují, aby své trápení líčil do těch nejmenších detailů. Když ale naproti tomu nadhodíte téma duševního zdraví, zabijete tím nejen vášně, ale mnohdy i  veškerou konverzaci. Ob‑ vykle následuje trapné ticho a  rozpačité pohledy. Proto když jsem si hledal zaměstnání, nikdy jsem svou nemoc 105

Rodina OCD

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246186


neuváděl. Máte nějakou duševní nemoc? Řekněte, jakou odpověď byste zaškrtli vy? Některé duševní poruchy, například depresi, provází dnes už o něco menší stigma. Lidé své úzkosti občas líčí, jako by se jednalo o  nevyhnutelnou cenu, kterou musí platit za možná hektický, přesto však záviděníhodný život. Také nám doporučují, abychom o schizofrenii a bipolární poruše nehovořili tak podezíravě. V  případě OCD máme však ještě dlouhý kus cesty před sebou. Viděli jsme, že vět‑ šina lidí se nesvěří ani s  těmi nejprchavějšími vtíravými myšlenkami, protože se bojí, že by je jejich okolí mohlo považovat za násilníky či zvrhlíky. A  jak by asi taky měl člověk sdělit sousedům, že je posedlý myšlenkou, že by se mohl dopustit sodomie na jejich králíčkovi?106 Anebo jak by se svěřoval spolužákům s obsedantní myšlenkou, že by se mohl proměnit v krysu, a musí proto kompulzivně kon‑ trolovat, zda mu už náhodou nezačíná vyrůstat ocas?107 To jsou skutečné případy lidí s  OCD, kteří vyhledali pomoc. Tak jakou odpověď byste zaškrtli?

Muž, který nemohl přestat

106 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246186

Muž, který nemohl přestat (Ukázka, strana 99)  
Muž, který nemohl přestat (Ukázka, strana 99)