Bisou
A je to tu. Klasický problém s francouzským bisou. Nejenomže je to průměrnému Čechovi prostě nepříjemné líbat cizí lidi, ale ještě nikdy neví, kam a co, takže ve výsledku většinou líbá cizímu člověku nos. Nějak už jsem si ale zvykla. Když přichází do práce technik, co už v osm ráno smrdí jak opilá ryba, skláním se pod stůl a hledám něco v koši. Před uklízečkou, co při bisou letmo hladí smetáčkem, utíkám na záchod. Málem už bych zapomněla, jak je to velké téma, dokud nevypuknul skandál! Způsobil ho kdo jiný než Češi. Na zapalování táboráčků v národním parku to nemá, ale i tak udělala bisougate celkem dojem. Seběhlo se to takhle: Nejmenovaná česká návštěva chtěla vidět všechno, a když oběhla dvakrát Calanques, nezbývalo než vyrazit na večírek k Rafaelovi, kde bylo asi patnáct lidí. Jako správní Češi po příchodu mávneme rukou do davu, řekneme párkrát za sebou ça va ça va a s dobrým pocitem, jak jsme to pěkně zvládli, si stoupneme do koutku, kde se celkem dobře bavíme, přestože pijeme pivo z lahvičky o objemu 25 cl. Všichni tuší, že v našem kroužku je největší zábava a tak se k nám tu nachomítne pilot, který dá Alenovi jeho první mužské bisou v životě, Portugalec, co prohodí pár vtipů o sardinkách, i bavič,
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245947