Bisou
A je to tu. Klasický problém s francouzským bisou. Nejenomže je to průměrnému Čechovi prostě nepříjemné líbat cizí lidi, ale ještě nikdy neví, kam a co, takže ve výsledku většinou líbá cizímu člověku nos. Nějak už jsem si ale zvykla. Když přichází do práce technik, co už v osm ráno smrdí jak opilá ryba, skláním se pod stůl a hledám něco v koši. Před uklízečkou, co při bisou letmo hladí smetáčkem, utíkám na záchod. Málem už bych zapomněla, jak je to velké téma, dokud nevypuknul skandál! Způsobil ho kdo jiný než Češi. Na zapalování táboráčků v národním parku to nemá, ale i tak udělala bisougate celkem dojem. Seběhlo se to takhle: Nejmenovaná česká návštěva chtěla vidět všechno, a když oběhla dvakrát Calanques, nezbývalo než vyrazit na večírek k Rafaelovi, kde bylo asi patnáct lidí. Jako správní Češi po příchodu mávneme rukou do davu, řekneme párkrát za sebou ça va ça va a s dobrým pocitem, jak jsme to pěkně zvládli, si stoupneme do koutku, kde se celkem dobře bavíme, přestože pijeme pivo z lahvičky o objemu 25 cl. Všichni tuší, že v našem kroužku je největší zábava a tak se k nám tu nachomítne pilot, který dá Alenovi jeho první mužské bisou v životě, Portugalec, co prohodí pár vtipů o sardinkách, i bavič,
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245947
co se rozzáří při slově Praha: Moji kamarádi si to tam pochvalovali, byli až do rána ve striptýz baru! No v tamtom… tom… dívá se na nás s Markétou a zoufale hledá nápovědu, jako bysme tam snad pracovaly. Pak přidá historku, jak se francouzské ženy bojí pouštět francouzské muže do Prahy kvůli návštěvě podobných zařízení a tím se konverzace o pražských best of vyčerpá. Pivo menší než malé pivo mizí a my s ním… pěkně po česku, nenápadně jako jsme přišli. Druhý den si jdu vyzvednout něco k Rafaelovi, který se na mě závažně zadívá a řekne: „My, když přijdeme na akci, všechny jednotlivě obejdeme a dáme všem bisou.“ Haha, doufám, že si dělá trochu srandu a snažím se vtipkovat. Stejně vážně se ale na mě dívají jeho spolubydlící, a tak pochopím, že jde o vážnou věc. „V cizí zemi se ctí pravidla dané země. Tohle se nesluší,“ říkají. Jak se pak chceme bavit se všemi, když jim ani nedáme bisou. Pomyslím si, jak si to představují oni, když odmítají mluvit anglicky, ale nechám to být. Hájím nás líp než politik. My Češi to myslíme upřímně! Nejsme pokrytci! Líbání v Čechách nechceme! A nemůžu přece nutit svoje ubohé kamarády z Čečenska znavené celodenním pojídáním krevet na pláži a následným počítáním lajků na instagramu, aby obcházeli patnáct cizích lidí na gauči, padali jim do talíře a líbali jim čelo. Nezabralo to. Diskuze začíná být zbytečně vážná, a tak přece jen přihodím fórek: „No jo, ale tak Alen má aspoň zážitek, jak v Marseille poprvé líbal chlapa!“ Jak už tomu tak bývá, svému vtipu se směju jenom já, a tak jen slíbím, že příště budeme líbat všechny, hned a co nejvíc. A tak jsme zas posunuli českou image o kus dál. Sice se všichni v Praze celkem obstojně svlékáme, ale na líbání nás neužije. Snad budou francouzské ženy aspoň o něco klidnější…
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245947
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245947