98
J . d . ro bb • S c h ů zka s ďá bl e m
Vykročila do schodů, absurdně potěšená, že měla dost energie a pohotovosti, aby vymyslela slušnou urážku. Kocour běžel za ní. Vzpomněla si na nově zrekonstruovanou pracovnu s teď už milovanou řídicí centrálou a s AutoChefem, který by jí poskytl kávu. Odhadla ale, že nemá na to, aby si třeba jen založila nástěnku, natož aby procházela poznámky a něco k nim přidávala. Místo toho zamířila do ložnice. Tam stála velká, nádherná postel. Líbilo se jí, jak ložnice vypadala i předtím. Sakra, hodně se jí to líbilo, a navíc si na to zvykla. Ale nově vymalovaným stěnám s měkkou, klidnou šedí, jejíž tmavší odstín ohraničoval strop, aby zvýraznil jeho výšku a střešní okno, nemohla nic vytknout. Těžko si mohla stěžovat na tmavomodrou pohovku, delší a širší než byla původní. O rozvrhování místností a výzdobě nevěděla nic, ale nenapadala ji žádná výtka k rozmístění křesel – a k jejich sytým tónům –, která jako kdyby ji zvala, ať si sedne, uvolní se a nechá aspoň na chvíli okolní svět světem. Dokonce dokázala ocenit jemně vyřezávané dveře elegantního baru včetně AutoChefu a lednice. Rozlehlá šatna spojená s převlékárnou jí možná připadala přehnaná, ale neubírala body zbytku místnosti. A věděla, že si s Roarkem užijí přidanou terasu venku s dveřmi, které návrhářka interiérů označovala jako atriové. Skutečnou hvězdou místnosti podle ní byla obří postel s fantaskně vyřezávanými pelestmi v jemných bronzových a měděných tónech a s hromadami nadýchaných polštářů. Eva k ní vyloženě nedoklopýtala, ale mnoho nechybělo. Padla na ni obličejem dolů a okamžitě usnula. Galahad se přikrčil a skočil za ní. Prošel se po prošívané dece, čichl si k Eviným vlasům a uspokojeně se natáhl přes její boky, jako kdyby ji chtěl udržet na místě. A rozvrněl se. O chvilku později vešel Roarke.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245940