98
barbara taylor brad f ord
•
dar osudu
Diedre se usmála. „Těší mě, že sis toho všiml, Milesi, a doufám, že to ví i Daphne.“ „Věřím, že během našeho pobytu se o svém synovi dozvěděla hodně nového.“ Do rozhovoru se vložila Cecily. „Daphne se o něho bojí, protože dokáže být velmi zbrklý.“ „Myslím, že je spíše dobrodružně založený,“ mínil Miles. „Na Huga jeho syn dnes učinil dojem. Ptal se ho, jak je možné, že toho o Hitlerovi a třetí říši tolik ví. Vyzná se i v celosvětové situaci.“ „Bude to tím, že poctivě čte všechny britské noviny,“ oznámila Diedre. „Stejně jako já. Nedávno jsme o tom mluvili. On je skutečně studnice informací, jak se říká.“ „Podle mě Daphne naplno pochopila, co je její syn zač,“ rozumoval Miles. „Je dobrá matka, určitě nechce svoje děti nijak omezovat, ale s péčí o mladého to chvílemi přehání.“ „Já vím,“ přikývla Diedre. „Miluje všechny své děti, ale nejvíc se soustředí na Charlieho. Není divu, že se občas pohádají. On zkrátka někdy dřív mluví, než myslí. Neuvědomuje si, že by se před rodiči měl chovat víc jako diplomat.“ „Daphne začíná docházet, že je mu dvacet, skoro dvacet jedna,“ podotkl Miles. „Pomalu se vyrovnává s tím, že z jejího chlapečka už je dospělý chlap. Osobně jí to neustále připomínám.“ „Doufám, že Charlie neprovede nějakou hloupost, třeba že se nepokusí stát válečným zpravodajem, jestli vypukne válka,“ přiznala Cecily. „Až vypukne,“ opravila ji Diedre. „A já souhlasím. Ovšem zdá se mnohem pravděpodobnější, že dostane povolávací rozkaz a nebude mít na vybranou.“ „Nikdy jsem neviděl tak militaristické město,“ prohodil Miles, aby změnil námět hovoru. „Je tu víc uniforem, než si člověk umí představit. U Horchera jich bylo plno.“ „Jaké uniformy nosí gestapo?“ zajímalo Cecily. „Žádné. Chodí v civilu. Ale nemůžeš si je s nikým splést. Nosí dlouhé kožené kabáty a klobouky se zdviženými okraji. Jde z nich strach.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245939