Zvířata čtyř oken Lev se na mě svým důvěrně známým způsobem usmál a Paní skal mi oznámila: „Dospěl jsi na konec svojí cesty, protože tam je hřad Velkého sokola. Proč ještě čekáš tady ve vodě?“ „Kvůli té Nestvůře. Je ohavná a blokuje mi cestu.“ „Aha,“ řekla. Pak sáhla do vody, vytáhla meč a podala mi ho. A pobídla mě: „S tímhle se musíš té Nestvůře postavit.“ Poté natáhla ruce a tři Motýli vylétli přímo vzhůru do vzduchu a přiblížili se k sobě. Spojili se a začali kroužit dokola a vytvářet velkou barevnou kouli. Čím rychleji kroužili, tím víc se koule zvětšovala, jako mnohobarevný divoce vířící vrcholek. Nebe potemnělo a oblohou prošlehl blesk. Koule najednou explodovala a místo ní se oblevil okřídlený bojový Kůň, velký okřídlený bílý hřebec. Vylezl jsem si do sedla a nechal jsem se pohltit silou toho velkolepého zvířete. „Máš moc Nestvůru zabít,“ řekla Paní skal. „Půjdeš se mnou, Lve?“ „Budu tě odsud sledovat,“ odpověděl. Vzal jsem do rukou otěže, Kůň se vznesl a pak zamířil přímo k průsmyku. Když jsme dorazili, Nestvůra se před námi přikrčila strachy, projít nás ale nenechala. „Já tě teď můžu zničit,“ zakřičel jsem. Podívala se na mě všemi třemi obličeji. Levá hlava byla rozezlená, zuřivě vrčela a cenila na mě svoje žluté zkažené zuby. Pravá hlava se na mě křenila, dělala si ze mě legraci, vysmívala se mi. Hlava uprostřed byla klidná, měl jsem pocit, že prožívá strach a připadalo mi, že jsem v jejích očích zahlédl slzy. Nestvůra ustoupila na břeh a nakonec se zastavila zády opřená o zlatý strom. Zvedl jsem ruku, abych ji zabil, ale nedokázal jsem to. Místo toho jsem odhodil meč do moře a sesedl z velkého bílého 78
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245908