Skok po hlavě se také vychází, říká Peter Levine a nazývá tak skutečnost, že lidé a zvířata, kteří před nástupem imobility pociťovali strach a/nebo zlost, cítí tentýž strach či zlost, když se z ustrnutí znovu vynoří. Jakmile zvířata procitnou z imobility v okamžiku, kdy jsou tam přítomni i útočníci, podniknou hektické, neplánované pokusy o útěk nebo útočí na agresora v posledním zoufalém boji o přežití. Ve své knize „Řeč beze slov“ (Sprache ohne Worte) Peter Levine popisuje, že jednou viděl dokonce myš, která, když se probrala ze své strnulosti, zaútočila jako divá na čenich kočky, která ji chytla, a tak se jí skutečně podařilo uprchnout, protože kočka byla neočekávaným útokem zcela zaskočena. Pro nás lidi jsou tedy silný strach a zlost pocity, které nám dost nahánějí hrůzu. Extrémně znepokojivý je především hněv – energie, již tělo mobilizuje pro boj – , protože je krajně násilnický a člověk cítí skutečně nutkání zabíjet: Zabij, nebo buď zabit. Tyto emoce se nám zdají být nesnesitelné, a tak je ze strachu potlačujeme, odštěpujeme je a znemožňujeme tím završení základních tělesných procesů, aby se mohlo uvolnit nahromaděné napětí. Uvnitř těla dochází k permanentnímu boji mezi původním impulzem a snahou jej potlačit. Pocit zdánlivého ochrnutí je přirozeným následkem. Skutečnost, že jsem začala hněv cítit a už jej nedokážu potlačit, vidí paní Marqaurdtová jako důkaz, že se trauma začíná rozpouštět, i když se nám ještě nepodařilo rozpojit emoce a fyzické procesy. Jednoho večera sleduji v televizi pořad o depresi a jiných psychických onemocněních. Vidím prominenty – hudebníky, sportovce, profesory – , kteří vypráví o svém psychickém zhroucení. O tom, jak se jejich stav během velmi krátké doby – týdnů, někdy jen dnů – natolik zhoršil, že „už nic nešlo“. A pak se jim dostalo pomoci. Šli na kliniku, byli podchyceni, vypipláni, uzdraveni. Určitě nebylo v pořádku hned všechno najednou; ani pro tyto lidi 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245905