zbrojen. A skutečně existují pedagogové, kteří i s tou nejstarší literaturou dovedou nakládat tak, že i méně nadaní žáci mohou vyvodit patřičné závěry sami prostým srovnáním jasného dnešku s chmurnými rysy minulosti. Nestačí ovšem srovnávat a konfrontovat literaturu minulosti se současným životem pouze mechanicky. K tomu je potřeba ještě něco více – vidět současnost správnýma očima. Když podával výklad Máje jeden z kritických pisálků minulé epochy, nepochopil ono internacionalistické poselství, jež Vilém svěřuje oblakům a kromě jiného napsal tyto nesmysly: „...rovněž Jarmila, zobrazená básníkem v Máji nejkrásnějšími epitety zdobnými, není a nemůže býti míněna než naše krásná vlast česká, dlouho sváděná, až konečně mrzce ohavnými přísliby svedená do područí Habsburků, pak ale odkopnuta jimi, využita, zneužita, hyne v mukách nezměrného zoufalství.“ A jako důkaz pro toto směšné tvrzení sloužila tomuto nechutnému dogmatikovi „hodina, jež jí všechno vzala“, neboť spolehlivé prameny prý dokazují, že bitva na Bílé Hoře netrvala déle než něco přes hodinu. Dnes by se ovšem Vilémova destruktivní činnost změnila v pozitivně tvořivou. Mácha by se mohl o lásce rozezpívat naplno, a jistě by nezapomněl na lásku k práci, k práci osvobozené. Vilém by mohl milovat motory, na plný plyn jezdit po zemi krásné, zemi milované, kde si lid vládne sám – ó krásný, krásný to věk. Už by nemusel za posly volit bílé obláčky, ale stříbrné tryskáče, ty by jeho poselství dopravily daleko spolehlivěji... Básník by mohl vidět i nedostatky. Jistě by na ně uměl upozornit hutnou básnickou zkratkou, pracovní proces by mu je přímo nabízel – pradávných strojů hluk, strhané 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245896