vším první z nich, jež popisuje umístění pokladu. Navzdory velkému úsilí to nedokázal a šifry mu přinesly jen zármutek: „Vzhledem k množství času, který jsem výše popsaným výzkumům věnoval, jsem byl uvržen z relativního dostatku do úplné chudoby a strádání postihlo i ty, o něž jsem měl pečovat, a to i navzdory jejich námitkám. Nakonec se mi otevřely oči a rozhodl jsem se přerušit rázně a navždy všechny své vztahy k této záležitosti a napravit své chyby, je-li to možné. Abych toho všeho dosáhl a abych odstranil předmět pokušení ze svého dosahu, rozhodl jsem se celou záležitost zveřejnit a sejmout tak ze svých beder odpovědnost, již cítím vůči panu Morrissovi.“
Tak se stalo, že šifry byly roku 1885 publikovány spolu se vším ostatním, co Autor věděl. Ačkoli požár skladu zničil většinu nákladu, i to, co zbylo, dokázalo způsobit v Lynchburgu rozruch. K nejhorlivějším hledačům pokladů, které přitáhly Bealovy šifry, patřili bratři George a Clayton Hartové. Po léta se zabývali dvěma zbylými šiframi a zkoušeli nejrůznější formy kryptoanalytického útoku, přičemž občas propadli iluzi, že již mají řešení. Nesprávně vedený postup někdy náhodou vytvoří několik elektrizujících slov uprostřed moře nesmyslů, což kryptoanalytika povzbudí, aby v započatém úsilí pokračoval a zbylé nesmysly nějak odstranil. Nezaujatému pozorovateli bývá jasné, že přání je tu otcem myšlenky, ale zaslepený lovec pokladů to vidí jinak. Jeden z pokusů o rozluštění, jenž Hartové podnikli, vedl k tomu, že vyhodili dynamitem do povětří zeminu na místě, jež pokládali za správné. V kráteru, který tak vznikl, se bohužel žádné zlato neobjevilo. Clayton Hart vzdal své úsilí roku 1912, George však pokračoval až do roku 1952. Ještě nezlomnějším bealeovským fanatikem byl Hiram Herbert jr., který se s problémem seznámil roku 1923 a pokračoval až do 70. let. Ani on nedošel k žádnému výsledku. Na stezku vedoucí k Bealovu zlatu se vydali i profesionální kryptoanalytici. Bealova šifra přitahovala například Herberta O. Yardleye, zakladatele Amerického úřadu pro šifry (U.S. Cipher Bureau – „americká černá komnata“), stejně jako plukovníka Williama Friedmana, který byl vedoucí osobností americké kryptoanalýzy po první polovinu 20. století. Když řídil Signal Intelligence Service, zařadil Bealovy šifry do výcvikového programu patrně proto, že – jak se jednou zmínila jeho žena – byl přesvědčen, že jde o šifry „ďábelsky vynalézavé, navržené speciálně proto, aby svedly nezkušené“. Do 97
Šifry-dotisk.p65
97
2.8.2007, 11:05 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245857