sušenek a vrátil se do domu. Lopata a krumpáč se za ním ani neohlédly. Ve světnici usrkl čaje z lípy a zaklel. Ještě to bylo moc horké. Došel k umyvadlu a rukama opatrně zkusil vodu. Šlo to. Sáhl pro kus mýdla a začal si z rukou drbat hlínu, nasáklou do čar v dlani a okolo nehtů. Jedna ruka už voněla mýdlem a druhá ještě zemí. Puchýře pálily, odřenina taky. Sáhl pro starou děravou košili a utřel si do ní ruce. Pak se vrátil k čaji a znovu to zkusil. Opatrně foukl do hladiny a poslal do okrajů hrnku přílivovou vlnu. Lípa voněla. Už se to i dalo pít. Dal si nohy na stůl a hrnek držel oběma rukama. Zítra to dodělá a pak nechce lopatu a krumpáč aspoň rok vůbec vidět. Zvenku zaslechl kroky. Asi dvoje. Pak za bouchání na dveře. Položil hrnek, sundal nohy ze stolu a došlo mu, že se měl buďto zout, nebo sundat ubrus. Na stole byla hromádka hlíny. Zítra do ní nasází česnek nebo cibuli. Zasmál se vlastnímu vtipu. Otevřel dveře. Stál tam předseda Národního výboru a nějaký voják. Předseda žmoulal krempu klobouku a voják žmoulal kohoutek samopalu. Předseda ho požádal, aby si vzal lopatu a krumpáč a šel s nimi. Voják neřekl nic, jen ukázal k cestě. Bylo tam vidět několik cigaretových ohníčků a světlo baterky. V tom světle se sem tam za leskla lopata. Vojákův prst brnkal o spoušť. Vzal nářadí a podivná trojice se vydala směrem k mužům. Pozdravil se se sousedy. Předseda pořád žmoulal klobouk. Další vojáci se něčemu smáli. Pak se průvod kopáčů a vojáků vydal směrem ke Švédským šancím. Nedaleko Přerova, 18. června 1945 na počátku noci
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245515