Bouře mečů
Když na zemi v tmě nejtemnější leží a chuť své krve cítí na jazyku, kol něho bratři v pokleku se modlí, tu směje se a zpívá místo vzlyku: „Ach, bratři, bratři, konec je mé pouti, Dorňan vzal mi život, kdysi pro mne cenný, co na tom však, vždyť každý umřít musí, a já jsem poznal chuť Dorňanovy ženy. Když poslední tóny „Dorňanovy ženy“ dozněly, holohlavý muž bez uší zvedl pohled od mapy a vztekle se zamračil, když uviděl Chrastivce, Ygritte a Jona mezi nimi. „Co to má být?“ zeptal se. „Vrána?“ „Ten černý bastard, který vykuchal Orella,“ odpověděl Chrastivec, „a taky varg.“ „Měli jste je všechny zabít.“ „Tenhle přešel k nám,“ vysvětlila Ygritte. „Vlastní rukou zabil Qhorina Půlrukého.“ „Tenhle mladíček?“ Muže bez uší zpráva viditelně rozhněvala. „Půlruký měl patřit mně. Říkají ti nějak, vráno?“ „Jon Sníh, Milosti.“ Nevěděl, jestli se od něho očekává i to, že poklekne. „Milosti?“ Muž bez uší obrátil zrak na toho mohutného s bílými vousy. „Tak to vidíš. On mě považuje za krále.“ Vousatý muž se rozchechtal tak, že vyprskl kousky slepice na všechny strany. Potom si hřbetem obrovské ruky otřel z vousů mastnotu. „V tom případě musí být slepý. Kdo kdy slyšel o králi bez uší? Vždyť by mu koruna propadla až na krk! Cha!“ Zazubil se na Jona a očistil si prsty o kalhoty. „Zavři zobák, vráno. Otoč se a možná najdeš, koho hledáš.“ Jon se obrátil. Pěvec vstal a odložil loutnu. „Já jsem Mance Nájezdník,“ prohlásil. „A ty jsi bastard Neda Starka, Sníh ze Zimohradu.“ Jon byl tak ohromený, že zůstal chvíli stát jako němý, než se vzpamatoval aspoň tak, aby řekl: „Jak… jak můžeš vědět…“ „To je vyprávění na jindy,“ odvětil Mance Nájezdník. „Jak se ti líbila ta píseň, chlapče?“ [ 103 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245476