Když zapleskala křídla, zachvěla se. Jeden z ptáků se posadil na nohy kamenného muže. Ten ležel na zádech, tvář obrácenou k obloze. „Zmiz!“ vykřikl Aladin a pokusil se ptáka odehnat. Ptákovi to však bylo jedno. Dál seděl na soše a prohlížel si je. Simona pohlédla na nohy kamenného muže. Vypadalo to, jako by měl na sobě holínky. Stál na silné kamenné desce, která se převrátila spolu s ním. Simona se zadívala na její spodek. Ulpívala na něm tráva a hlína. Jinak byl šedý a hladký. Ale přece ještě něco. Simoně se znovu prudce rozbušilo srdce. Přistoupila ke kamennému podstavci blíž. Pták tam pořád seděl a prohlížel si ji černýma očkama. Simona seškrábla rukou hlínu a trávu. „Co to děláš?“ zeptala se Billie. „Podívej!“ Simona odtáhla ruku. Do kamene bylo vyryté jméno. Ucouvla, aby si ho mohli přečíst i Billie a Aladin. Do spodku podstavce někdo vytesal šest písmen: Arthur. „No teda,“ vydechl Aladin. Začal seškrabávat hlínu a trávu z dalšího podstavce. Z toho pod sochou dívky. Objevilo se další jméno. Siri.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245442