„Vylezl jsem z boudy za naší chalupou (v trenýrkách a bosky) a uviděl, jak v prvním patře činžáku otvírá nějaký člověk okno. Záclona se zahákla za roh, proto se po ní musel vzepnout a odtrhnout ji, takže na žluté ranní světlo vyskočil a chvíli se v něm houpal jeho prs. Příliš pomalu rovnalo se mi to do lebky, a tak když jsem přemístil pohled níž, zahlédl jsem už jen na vteřinu nad rámem okna ještě jeho černou, typicky trojcípou kundičku, a ta měla výraz tak samozřejmý a svéprávný, jako by v těch místech dříve ani nestávala stodola…“ To je též Sekyra. Pamatujete si ještě něco? Jistě si pamatuju. Ona to totiž byla možná první cizí kundička, kterou jsem viděl. Proč mi to čtete? Chci s vámi mluvit o vašich ženách, neumím se zeptat a bojím se, že neodpovíte dobře. Zkuste o nich zpívat. Dobrý nápad. Ale z které strany začít? Já jsem si sám všiml zvláštního rozporu, který snad je obecně mužský. Když jsem začínal být dospělý, když jsem potřeboval být se ženou, tak jsem si to velice barvitě a masitě představoval, a vedle toho jsem pěstoval ideu ženy a jakousi lásku, která s tím vůbec nesouvisela. Definoval bych se jako člověk velice smyslný a vášnivý, a zdálo se mně, i s ohledem na veřejnost, že to mám dát najevo i v psaní. Aby si lidi nemysleli. Já jsem se musel chránit, což vyplývá z předchozího, role národního mluvčího nebo hrdiny a člověka tak mravného a bezúhonného, že by mně to zkazilo život. Takže jsem tomu věnoval zvláštní okénko ve svém psaní. Ale vedle té smyslné potřeby a velikého tlaku vždycky jsem si pěstoval jakýsi ideální model ženy a myslím si, že to tak má být. Mám tuto stránku věci, tu ideální lásku, zaznamenanou v druhé knize Milých spolužáků, to je ta Kniha dělnická a Kniha studentská. Problém idealizování ženy jsem si uvědomil nedávno, kdy jsme si s paní Vaculíkovou — my si tak neříkáme, my tak o sobě píšeme — podávali sborník milostných dopisů, který vyšel v Mladé frontě. Jsou to milostné dopisy Šaldy, Šrámka, Flauberta, křížem krážem Evropou. A všichni ti muži vyznávají lásku k ženě způsobem, jako by nevěděli o tom trojcípu, který jsem viděl v okně paneláku tenkrát v Sekyře, což považuju za lež. Ale! Ale lhal by ten, kdo by si to o nich myslel. Protože bylo to u nich pravděpodobně jako u mě. Věděli to, potřebovali to, ale ženu viděli takto. A to má být! Toto kdyby zmizelo, tak se ženské stanou jenom hmotou, materiálem, se-
) 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244662