Page 1

PÍSAŘKA ZE SIENY

Iacopo se rychle uklonil a vyběhl z pracovny, zakopl o mramorový překlad, dokázal však udržet rovnováhu a nespadnout na zem. *** Den poté, co Ysabella oznámila, že Ospedale vyhlašuje zakázku na nový obraz, nestihl Gabriel do soumraku dokončit své denní dílo v kapli Signorettiových. Špatně odhadl čas, jaký zabere plánovaná část malby, a když padlo večerní šero, jen zachmuřeně hleděl na nehotovou dětskou tvář Panny. Po chvilce přemýšlení rozžal svíci a dal se opět do práce. Doufal, že tohoto rozhodnutí nebude ráno litovat... Štětec klouzal po rychle zasychajícím povrchu sádry, a náhle jako by se pod jeho tahy zhmotnila buclatá, ruměnná tvářička svatého děťátka. Gabriel v nitru zaplesal, pak rychle sfoukl svíci a v téměř naprosté tmě slezl ze žebříku. Opouštěje kapli, spatřil, jak se z branky ve zdi Signorettiho paláce vykradla postava v plášti a s nasazenou kápí, což ho zaujalo, neboť vládla horká letní noc. Ještě než odvrátil zrak, objevila se i druhá postava. Na nějaké návštěvy bylo už vskutku pozdě, a navíc by každý raději zůstal v domě, kam byl pozván jako host, než aby vycházel v tuto hodinu do ztemnělých ulic. Malíř počkal, dokud se oba muži bezpečně nevzdálili, poté přešel dvoranu a vykročil na ulici. Dbal, aby jeho kroky vedly stínem budov; netřeba se nechat lapit noční stráží. Pokuta za potulku v době nočního klidu, kdy všichni mají setrvávat ve svých domovech, nebyla malá. Liduprázdné ulice nočního města nadto skrývaly i další, mnohem horší nebezpečí. Gabriel ušel sotva pár kroků, když se ozval hlas strážného. Chrčivý dech prozradil jeho známého, Cristofora. Setkali se zrovna minulý týden mezi stánky mercata, kde se Cristoforo hrdě nesl vedlé své novomanželky, kterou objímal kolem ramen. Že se znají, by však dnes nemuselo hrát velkou roli, neboť Cristoforo měl povinnost trestat rušitele nočního klidu. Gabriel proto zůstal v úkrytu a naslouchal. „Stůjte, cizinci. V jaké záležitosti se zdržujete venku tak pozdě?“ 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244627


MELODIE WINAWEROVÁ

„V záležitosti, do níž ti zhola nic není,“ zazněl neznámý hlas v nízké tónině, s přídechem hrozby. „Pověz, co zde pohledáváš a kdo jsi, sice se záhy ocitneš v žaláři!“ „Florentský šlechtic se nezodpovídá sienským žoldákům,“ odvětil pohrdlivě cizinec. „Radím ti dobře, nepleť se mi do cesty.“ „Sdělíš své jméno i záměry, pokud ne mně, pak tě vyslechne samotný podestà. Jsem si jist, že hlavního úředníka rady bude tvůj příběh velmi zajímat.“ Vtom se ozval další hlas, vysoký a roztřesený. „Hovoříš se vznešeným Giovannim de’ Medici z Florencie, města, vedle jehož krásy se tvá Siena jeví jako dobytčí žumpa. Účel naší návštěvy hrubě převyšuje tvé chápání, bastarde nečistý.“ Gabriel se kousl do rtů, ale zůstal úplně potichu. „Florentská špína hodlá znečistit naše město? Osobně dohlédnu, abyste stanuli před podestou pro rušení nočního klidu a urážku představitele Sieny. Dnešní noc strávíte oba v šatlavě a zítra ráno budete moci osvětlit svou vznešenou záležitost podestovi.“ „Mé srdce se rmoutí, leč nedostane se ti té cti, abys mne doprovodil do podestovy kanceláře.“ Hlas prvního z cizinců – Gabriel už věděl, že je to Giovanni de’ Medici – byl naplněný záští. Zvuk, který následoval, zněl však ještě zlověstněji: zasyknutí čepele tasené z pochvy. Noc protrhl Cristoforův bolestný výkřik, následovaný ozvěnou rychlých kroků. Gabriel stál ještě pár okamžiků jako přimrazený, potom vyňal z batohu zednickou lžíci na roztírání sádry a takto vyzbrojený vykročil ze své skrýše. Ulici slabě osvětlovala votivní svíce, jež plápolala ve výklenku před obrazem svatého Ansana, patrona Sieny. Světec hleděl smutně k zemi a mihotavé světlo plamínku dopadalo na černou a bílou látku pláště, kryjícího bezvládnou postavu. Cristoforo spočíval na dláždění a vzhlížel ke Gabrielovi rozšířenýma očima. Útočníci již uprchli. Krev prýštila silným proudem ze dvou otvorů v Cristoforově šatu a nebohý strážný po nich zlehka poklepával rukama. Zdálo se spíše, jako by hledal zakutálený stříbrňák, než že se zoufale snaží zadržet život, unikající z jeho těla. „Gabrieli Accorsi? Jsi to ty?“ 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244627


PÍSAŘKA ZE SIENY

Gabriel přikývl, objal Cristoforovo tělo a pokusil se jej zdvihnout. „Cristoforo, tady kousek žije felčar, který kdysi pomohl mému strýci. Dokážeš udělat krok?“ „Není mi již pomoci, ale pro tvůj bohulibý úmysl ti odpouštím pokutu za noční potulku,“ rozkašlal se křečovitě Cristoforo. Gabriel si s vypětím sil naložil strážného na ramena a klopýtavě se vydal k lékařovu domu. Krev proudila po malířově krku a ramenou a pod vahou zraněného mu podklesávala kolena. „Měl bys mne raději položit na zem,“ zasípěl Cristoforo. K cíli dosud nedorazili. Gabriel opatrně složil strážného na dláždění. „Odhal ty ničemné Florenťany...,“ zašeptal Cristoforo z posledních sil. „A vyřiď mé ženě, že ji celým srdcem miluji –“ Nato zavřel oči. „Příteli,“ začal Gabriel, Cristoforo však právě vydechl naposledy. Malíř zakryl tělo strážného jeho vlastním pláštěm a druhou rukou mu zatlačil oči. Potom se obrátil k domovu. Zanedlouho už uléhal do postele, leč spánek se mu vyhýbal a stále před sebou viděl vše, co se událo, i pohled Cristoforových očí, z nichž unikal život. Stal jsem se svědkem vraždy, pomyslel si malíř. Musím nyní jednat, jak náleží! Jaké kroky však má podniknout? Odhalit šlechtice ze soupeřící communy, tak mocného, že se odvážil hrozit samotné Sieně? Kéž bych tak dnešní noci nezůstával u díla do pozdních hodin... Jenže zůstal. Snad to byla Boží vůle, snad je jeho úkolem svědčit a přivést vraha před spravedlnost. Gabriel věděl o schránách před úřadem podesty. Každý do nich mohl vhodit své oznámení, aniž by je podepsal. Rinaldo dával opakovaně a s velkou hrdostí k lepšímu příběh, kterak pomohl odhalit sodomitu, když své tajné udání napsal na kousek pergamenu a vhodil do schrány. Zločinec byl dopaden, souzen a podle zákona skončil na popravišti. Gabriel však často přemítal, zda by se Rinaldo tak pyšně hlásil ke svému činu ve jménu ochrany communy, kdyby se přitom netěšil bezpečné anonymitě. Tenkrát však ochotně povstalo mnoho dalších svědků, takže Rinaldovi mohla zůstat role tichého informátora, jenž pouze uvedl do pohybu spravedlnost prostřednictvím soudce zvaného Iudex Male101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244627

Volá Berlín (Ukázka, strana 99)  
Volá Berlín (Ukázka, strana 99)