100 • Yrsa Sigurđardóttir
Proč prostě nenosila palčáky, aby schovala pahýly, jak to dělala dřív, bylo nad jeho chápání. Nikdy však o jejích chybějících prstech nemluvil, ačkoli nevěděl, jestli tím chrání ji nebo sebe. Sáhl do kapsy pro cigarety. Někde slyšel, že se při kouření stáhnou cévy, což by ho teoreticky mělo zahřát. Dobrá příležitost to vyzkoušet, dnes stejně jako kdykoli jindy. Kromě toho si zoufale potřeboval zakouřit; neměl cigaretu od chvíle, kdy čekali na autobusové zastávce. Ten zlozvyk byl jedním z důvodů, proč mu pokaždé tak rychle došly peníze z podpory. „Nekuř.“ Sigrún zamávala rukama ve vzduchu, jako by si její bratr už zapálil. „Kdyby viděli kouř, mohli by uhodnout, že jsme tady. Jenom to na nás upoutá pozornost.“ Cigareta už byla zpola venku z balíčku, ale Thröstur ji zatlačil zpátky. Kdyby ji ignoroval a zapálil si, jenom by ji to vystresovalo. A navíc měla pravdu; koneckonců, jeho sestra byla odborník na to, jak se vyhnout pozornosti. V protikladu k jeho arogantnímu chování jí šlo o to zůstat co nejméně nápadná, skoro neviditelná. Chovala se tak, co si pamatoval: zoufale se snažila, aby si jí nikdo nevšiml, protože jakmile se to stalo, došlo ke katastrofě. Nikde nebyla v bezpečí: ve škole ani doma, v klubech ani na hřištích, při žádné aktivitě, která zahrnovala další děti. Přestože posměšky a šikana v průběhu let polevily, stále se jim chtěla vyhnout. Nevšímejte si mě. Nejsem tady. Touha po neviditelnosti se odrážela i v jejím oblečení. Pokud ji cizí lidé vůbec zaregistrovali, měli dojem, že se Sigrún urputně snaží oblékat jako strašák. V šedivých šatech, příliš dlouhých a pytlovitých, než aby někomu padly, vypadala jako Amish. Její vlasy tomu odpovídaly: dlouhé, kudrnaté, myší. Nikdy nevlastnila řasenku ani rtěnku, a i když by to Thröstur nikdy nepřiznal, trávil před zrcadlem víc času než ona. Znal důvod. Proto ji nechal plížit se podél zdí, aniž to komentoval. To byla její metoda; jeho byla zcela opačná.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244625