„Tam venku jsou nějaký dost divný lidi,“ říká Brianova matka. Brianovy oči přivyknou tmě a i on po chvilce tu postavu zahlédne, lehce sehnutou a zaměstnanou něčím, co drží v ruce. Prochází mezi stromy a obchází dům číslo jedenáct. Určitě je to muž, ale Brian nemá tušení, jak si jeho matka může být tak jistá, že je to Harold Forbes. „Co to nese?“ Brian setře ze skla sraženou páru od svého dechu. „Nejsem si jistá,“ odpoví mu matka, „ale zrovna to mě tolik nezajímá.“ Brian se k ní otočí a zamračí se. „Co tím myslíš?“ „Nejvíc bych chtěla vědět,“ povídá jeho matka, „koho to tam má s sebou.“ Má pravdu. Za sehnutou postavou, která prochází kolem domu, je ještě jedna. O něco vyšší a vzpřímenější než ta první a ukazuje na něco za domem. Brian zkouší přitisknout obličej ještě blíž ke sklu, ale obraz se mu akorát rozmaže a zdeformuje tak, že vidí jen neurčité tvary a stíny. Brian nabízí několik různých možností, ale jeho matka všechny zavrhne, ten je moc mladý, ten moc starý, ten moc vysoký. „Tak kdo si myslíš, že to teda je?“ zeptá se nakonec Brian. Jeho matka se vypne do výšky a přitiskne si bradu na prsa. „Mám svoje podezření,“ pronese, „ale samozřejmě by nebylo správný, abych o tom spekulovala.“ Existuje jen jediná věc, kterou má jeho matka ještě raději než drby — a to zadržování drbů před tím, kdo
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244623