Page 1

slzy, co mám v očích. Chce se mi seběhnout do metra a schovat se v posledním vagoně a předstírat, že nechci zabít Davida a proklít ho za to, že mě opustil. Mě! Takovou výbornou kamarádku! Léta při něm stojím a on dá přednost Julii. Julii, té směšné parodii na člověka, která mele, co jí slina na jazyk přinese! Fakt už ale! V soupravě linky C se schoulím v prenatální pozici na sedačkách pro handicapované. Céčko rachotí a nadskakuje víc než soupravy na ostatních linkách a to mi pomáhá se uklidnit. Potřebuju něco, co by mě ukonejšilo. Potřebuju něco, čím bych si tohle odmítnutí vynahradila. Potřebuju, aby mě někdo miloval. Kde je do háje A. J.?

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244622


1. prosince, 19:06

Od chvíle, kdy jsem vystoupila, mi pípá telefon. Píše mi David, ale já neodepisuju. Všechny jeho zprávy si čtu, žádná ovšem nemůže odčinit to, že si místo mě vybral Julii. Vzal zavděk lesklou umělohmotnou náhražkou a ani nechápe, co mi tím provedl tak hrozného. Jsem u Nicka, se všemi se na uvítanou radostně líbám a objímám a říkám jim, jak je ráda vidím, a při vší téhle falešné bezprostřednosti se rozhlížím, jestli v baru neuvidím tvář někoho blízkého nebo jestli tu je ten, koho hledám. Vejít k Nickovi je jako stoupnout si za autobus. Místo chladného a větrného ticha panujícího venku se příchozí zavrtá do stěny horka, hluku a pohybu. Je tu věčně šero, jako by se osvětlení snažilo člověka vykreslit co nejlichotivěji, i když na něm zrovna nic k polichocení není. Běží tu přes sebe až moc televizí naladěných na až moc různých programů a na dámských záchodech je vždycky dlouhá fronta. Dýdžej na mě mrkne a já se svalím na svoji oblíbenou stoličku vprostředku barového pultu. Ani jsem se ještě nepozdravila se Sidem a už vidím, že mi chystá Jacka Danielse s colou. „Sammy!“ přivítá mě svým irským přízvukem. „Jak je, panenko?“ „Dobře, a jak se má můj zlatý Sid Vicious?“ Ať už se v mém životě nebo v mojí hlavě zrovna odehrává cokoli, jsem vždycky ta samá šťastná karikatura jako teď. Je jenom pár těch, kdo se pokusí nahlédnout pod povrch, a ještě míň těch, kterým se to podaří. Zápas New York Jets ještě nezačal, takže sleduju předzápasové studio. Snažím se hlídat vchodové dveře, ale tvářím se přitom, že je nehlídám. Nevím, jak mám dosáhnout toho, aby se A. J. objevil

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244622


ve dveřích, když nechci nikomu zavolat, vyžádat si na něj číslo a pozvat ho sem. Svěřím se do rukou slepé náhody. Sid přinese další skleničku a mně dojde, že do sebe pití lámu o dost vyšší rychlostí, než bych měla. Všimnu si, jak se blíží Claire, ta nejvíc sexy z místní skvadry mladých blonďatých servírek. „Ráda tě vidím!“ Skloní se a políbí mě na tvář, na levačce balancuje tácem prázdných sklenic. „Kdes dneska nechala Lucase?“ „Kde jsem nechala co?“ Slyšela jsem ji dobře, ale zdržuju, abych stihla dát dohromady odpověď. S čím se mám vytasit? Je s někým v posteli. Fetuje. Nakupuje placatky jamesona, aby měl co pít cestou do baru. Leduje si klouby prstů, ještě ho bolí od… „Lucase! Kdes nechala Lucase?“ opakuje Claire s úsměvem. „Je ještě v práci. Zdržela ho tam nějaká velká finanční záležitost. Ani přesně nevím, co celé dny dělá.“ Claire se usmívá a to, že je do něj zamilovaná, se dá poznat jenom náznakem. „Nevadí, máme tady tebe!“ Zamíří s tácem zpátky k číšnickému pultu. Poctím ji úsměvem se stisknutými rty. Otevřu si dnešní esemesky od Davida. Nejdřív vyznívají popleteně: nechápe, proč jsem odešla. Následuje žehlení situace, když mi píše, že s Julií není žádná zábava a že ho mrzí, že tam nejsem. V nejčerstvějších zprávách už z něj očividně mluví alkohol. Pouští se v nich za neviditelnou hranici dělící přátelství od něčeho víc. Uklidňuje mě pomyšlení, že mě možná miluje, takže se uvolním i navzdory tomu, že mi dnes asi nepřijde zvednout sebevědomí A. J. — zároveň si ovšem vzpomenu, že mi nedorazila jediná zpráva od mého přítele, od Lucase. Dostaví se známý pocit, že se mi zpomalují reakce a že se moje okolí smrskává. Už se nerozhlížím, zato si v půlmetrovém okruhu kolem sebe vytvářím svět, jaký potřebuju. Mám svůj drink, na zvednutí sebevědomí mám Davidovy esemesky a nedokážu říct, jestli po mně Claire šilhá a čeká na Lucasův příchod, nebo ne. Ko­ nečně mě zase chrání můj pancíř. Z televize se místností nesou zvuky čtvrtečního fotbalového studia a já cítím, že jsem tam, kde být mám. Obklopuje mě uklidňující status quo. V rukou mi zavibruje telefon, a když sklopím oči, vidím, že zase píše David.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244622

Slepí (Ukázka, strana 99)  
Slepí (Ukázka, strana 99)