Dva druhy pravdy (Ukázka, strana 99)

MICHAEL CONNELLY „To pro taková letadla není povinné na žádném podob­ ném letišti.“ O’Connor ukázal ven z okna, jako by letadlo, o kterém se bavili, bylo ve vzduchu. Lourdesová se otočila k Boschovi.

Tahle díra v bezpečnosti ji zjevně překvapila. Zjevně se ne­ kontrolovalo, kdo na letiště přiletí, ani kdo z něj odletí. „Jestli si myslíte, že je to tady ve dne chaos, měla byste se přijít podívat v noci,“ řekl O’Connor. „Provoz věže končí v osm. Pak je letiště absolutně nehlídané. Lidi můžou chodit sem a tam, jak se jim zachce. A taky že se to děje.“ „A ranvej prostě necháváte svítit?“ zeptal se Bosch. „Ne, světla jsou ovládaná dálkově. Může si je rozsvítit kdokoli přímo z letadla. Musí si ale dávat pozor na závody dragsterů.“ „Závody dragsterů?“ „Jo, pořádají si tu tajné noční závody. Asi před měsícem tu přistával jeden chlap. Rozsvítil si přistávací dráhu a skoro to posadil jedné té káře na střechu.“ Vyrušilo je volání z vysílačky a O’Connor oznámil pilo­ tovi, že může přistát. Harry se podíval na Lourdesovou. Ta zvedla obočí a Bosch přikývl. Rozuměli si jasně. Neměli po­ nětí, jestli to, na co se ptali, mělo nějakou spojitost s vyšet­ řováním, ale všechno, co právě viděli, bylo velmi neobvyklé.

Několik mužů a žen někdo převezl z kliniky přímo na letiště, naložil je do letadla a pak bez ohlášení odletěl. Ještě překva­ pivější bylo, jak snadno se to všechno zjevně dělo.

O’Connor se postavil a opřel se o pult, aby lépe viděl z okna. Vzal do ruky dalekohled a přiložil si ho k očím. „Jde na přistání,“ konstatoval.

Bosch i Lourdesová mlčeli. Bosch si nebyl jistý, jestli 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244596

DVA DRUHY PRAVDY může O’Connora rušit při navádění letadla. Brzy se nad letiš­ těm ze západu objevilo malé jednomotorové letadlo a hladce dosedlo na ranvej. O’Connor si zapsal z jeho ocasu číslo do protokolu, který měl přicvaknutý na deskách. Ty pak pově­ sil zpátky na zeď po své pravici. Nakonec se otočil k detektivům. „Co byste ještě chtěli vědět?“ zeptal se.

Bosch ukázal na desky. „Zaznamenáváte každý start a přistání, ke kterému dojde během vaší pracovní doby?“ zeptal se. „Nemusíme,“ odpověděl O’Connor. „Ale děláme to. Když tady zrovna jsme.“ „Mohl bych se podívat?“ „Jasně.“ O’Connor sundal desky ze stěny a podal je Boschovi. Bylo na nich připnutých několik stránek protokolu dokumentu­ jícího přílety a odlety. Letadlo s největším počtem přistá­ ní a startů mělo označení, které si Bosch zapsal na papírek.

Parašutistické letadlo.

Vrátil desky O’Connorovi. Měl však v plánu znovu si je vzít, ovšem oficiálně, na základě soudního příkazu. „Jsou na ranveji a u hangárů kamery?“ zeptal se. „Ano, kamery tu máme,“ přikývl O’Connor. „Jak dlouho se ukládá záznam?“ „To nevím určitě. Asi měsíc. Kdysi se tady byli podívat na záznamy těch dragsterů z LAPD a slyšel jsem, že se v nich několik týdnů zpátky hrabali.“ Bosch přikývl. Bylo fajn vědět, že se v případě potřeby můžou vrátit a záznamy si prohlédnout. „Takže si to shrneme,“ řekla Lourdesová. „Obecně vzato 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244596

MICHAEL CONNELLY si může na letiště lítat, kdo chce, bez omezení. Nikdo nevy­ žaduje letový plán, nikdo neeviduje pasažéry, náklad ani nic podobného.“ „Zhruba tak to je,“ připustil O’Connor. „A neexistuje možnost, jak zjistit, kam to letadlo – ten Grand Caravan – letělo?“ „No, to jsem neřekl. Všichni by měli létat s radiolokáto­ rem. Jestli pilot dodržuje pravidla, má ho zapnutý, a to zna­ mená, že letadlo bude registrované u řízení letového provozu v prostorech, kterými poletí.“ „A to jde zjistit i v reálném čase. Jako třeba teď?“ „Ne, museli bychom mít jedinečný vysílací kód toho le­ tadla a poslat žádost. Může to trvat i den, možná dýl.“ Lourdesová se podívala na Bosche. Ten přikývl. Už se ne­ měl na co zeptat. „Děkujeme vám, pane O’Connore,“ řekla Lourdesová. „Vážíme si vaší ochoty.“ Bosch s Lourdesovou počkali, dokud nebyli zpátky v autě, a teprve pak se pustili do rozboru všeho, co za poslední ho­ dinu zjistili. „Doprčic, Harry,“ řekla Lourdesová. „Proč tu sakra ne­ jsou z bezpečnosti dopravy, když bychom je potřebovali?

Tady by prostě někdo mohl vlézt do letadla, naložit ho úpl­ ně čímkoli a letět s ním do centra nebo k nějaké přehradě, a udělat, co bude chtít.“ „Taky mě to děsí,“ přiznal Bosch. „O tomhle musíme někomu říct, bez ohledu na cokoli jiného. Klidně to třeba pustíme do médií.“ „Nejdřív se podíváme, jak se to všechno vztahuje k naše­ mu případu. Teprve pak se v tom necháme rýpat novináře.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244596