dokázat. Uvítal Simona i Nicole se skutečně srdečným úsměvem a zavedl je ke stolku v rohu. Zřetelně mu to dělalo dobře, když prostíral Nicole na klín ubrousek. „Tak pozor, Gino, nepředváděj se tady.“ „Ale,“ rozzářil se Gino. „To je normální. Vždyť jsem snad Ital, ne? Něco k pití, signorina?“ Nicole pohlédla na Simona. „Nevím. Třeba trochu bílého.“ Gino luskl prsty na číšníka. „Lahvičku Pinot Grigio pro signorinu.“ Rozdal jim jídelní lístky, zamlaskal si na konečky prstů a odklusal se zářícím úsměvem ke dveřím restaurace, kde se objevila nová skupinka mladých mužů a žen v černém, vyzbrojených slunečními brýlemi. „Takže…“ Nicole se rozhlédla po naplněné restauraci, samé zrcadlo a růžový a černý mramor. „… sem chodí lepší lidi v Londýně na jídlo? Chodíte sem často?“ „Popravdě řečeno ani ne. Když jdu ven se zákazníky, tak je to spíš večer a oni dávají přednost něčemu formálnějšímu – La Gavroche nebo hotel Connaught. Tady by se necítili dostatečně důležití.“ Pokrčil rameny. „Většinou se nedá říct, že by se zákazníky byla ta největší legrace na světě.“ Čichl si k vínu a pokývl na číšníka. „To stejné ale platí momentálně i pro mne. Mám rozečtenou jednu knihu už několik měsíců, v kině jsem nebyl ani nepamatuji, a pokud nejsem v kanceláři, tak někam letím…“ Náhle přestal a usmál se. „Omlouvám se. Musí vás to nudit. Co si dáme k jídlu?“ Prohlédli si jídelní lístek a nevšimli si, že jsou předmětem upřené pozornosti od stolu na druhé straně restaurace, odkud si skupinka Carolininých známých prohlížela Nicole. „Koukám, že se Simon dostává z porozvodové deprese.“ „Kdopak to asi je? Zákazník?“ „Ty ses snad zbláznil, Ruperte. Takhle se oblékají zákazníci? Odcházím na toaletu.“ Zvedla se od stolu a předstírala, že něco hledá v kabelce, zatímco kličkovala mezi stoly, než se dostala do nejvýhodnější pozice k frontálnímu útoku. 98
mayle_hotel_pastis.indd 98
4.4.2018 17:37:59 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244583