Mamlas z maloměsta (Ukázka, strana 99)

8 V jednom grilbaru nepříliš vzdáleném od místa, kde bydleli, zahlédl Roger přesně ty chlapíky, které hledal. Seděli v odděleném boxu vzadu a on se k nim prodral kolem barového pultu.

Jeho kámoš Dick Makro mávl na pozdrav a ukázal na muže sedícího vedle něj. „Tohle je John Beth, ale neříkej mu Macu, on ­tyhle fórky s Macbethem nemá rád. A tohle je Davis. Promiň, Davisi, zapomněl jsem křestní jméno.“ Davis si s Rogerem mlčky potřásl rukou a poposedl si. Křestní jméno neprozradil. Poté k Rogerovi natáhl pravici John Beth, jemuž se nesmělo říkat Mac. Měl chytré jasné oči s pichlavým pohledem a v obleku s hrubým vzorem kypěl zdravím a vitalitou. Zvedl hlavu a pevně Rogerovi stiskl ruku. Vlasy měl nahoněné pomádou, což odvádělo pozornost od výrazného předkusu. Aspoň že zuby nebyly zažloutlé, nejspíš nekouřil. Mohlo mu být tak pětapadesát. „Moc mě těší,“ prohodil Roger a posadil se naproti Makrovi a Johnu Bethovi, zatímco Davis, uzavřený typ s propadlým hrudníkem, otáčel svou sklenicí a tvářil se, že to, oč tu jde, se ho netýká. „Opravdu?“ opáčil Beth. „Tak nějak se přihodilo, že o vás něco vím. Patří vám Bethovy domácí elektrospotřebiče.“ Muž přikývl. „Tak podívejte,“ řekl Roger, zatímco kamarád Makro s nepřítomným pohledem rýpal nehtem ve zdi a už si jich nevšímal, „chtěl bych s vámi dát řeč.“ A šel rovnou na věc. „Číhnul jsem na tu vaši prodejnu a říkám, že je to pěkný podnik. Nabízíte různé ­spotřebiče, – 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244582

jako jsou sporáky, ledničky a myčky nádobí, všecky ty hlavní do domu, které vám vydělají pěknou sumičku, až se zas řádně obnoví zásobování. Ale na něco jste zapomněl, jestli vám k tomu tedy smím něco říct. Uznávám, že vedete všechny radiopřijímače na trhu a dokonce na ně berete objednávky. Máte stolní modely, skříňové modely, kombinace s gramofonem –“ „Prodávám značku Zenith,“ přerušil ho Beth, „taky Hoffman, Crosley a R. C. A. Zato nevedu Philco ani šunty typu Sentinel.“ „To já vím, ale právě v tom to vězí. Byl jsem to tam omrknout a viděl všechny ty nejrůznější přijímače a gramokombinace, i místo na ty, co teprve přibudou. Ale všiml jsem si i toho, co nemáte, a to je servisní oddělení.“ „Máte pravdu,“ připustil Beth. „Dávám to opravovat ven.“ „A právě o tom mluvím. Jeden z vašich prodavačů mě zavedl dolů do skladu mezi všecky ty krabice, a tak mě napadlo, že servis by mohl být ve sklepě.“ „Já ale ty prostory potřebuju,“ namítl Beth. „A k čemu?“ opáčil Roger. „Abyste tam naskládal další bedny?

Na to si můžete pronajmout ve vedlejší ulici za pět babek měsíčně garáž, tam zboží vybalit a vozit ho do kšeftu na rudlíku, aby zákazníci nemuseli zakopávat přes haraburdí, když si chtějí prohlédnout gramofony.“ Beth zakroužil sklenicí. „Leží mi na srdci budoucnost podniku,“ dál kul železo Roger. „Až vyřadíte z nabídky podružné spotřebiče jako vysavače a napařovací žehličky – neušlo mi, že jim věnujete cenné místo v policích podél celé jedné stěny –, nahradíte je televizními přijímači. A pak se bez servisu neobejdete.“ „To bude trvat roky,“ mávl rukou Beth.

A Davis poznamenal neutrálním tónem: „Televize tady nebude dřív než za deset roků.“ „Tak to jste na omylu,“ nesouhlasil Roger. „Opravdu. Protože domácí televize sem přistane už za rok – psali to v odborných – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244582

č­ asopisech, je to pravda. Takže do roka a do dne se vaše nabídka televizorů bude rovnat nabídce všeho ostatního zboží. To je fakt, já si nic nevymýšlím.“ „Jedna paní povídala,“ mínil Beth. „Je to tak,“ trval na svém Roger. „Nic si nevymýšlím a dávám vám na to své slovo.“ „A co po mně teda chcete?“ vyjel na něj Beth. „Najmout vás jako servisáka, co bude opravovat přijímače, které někdo teprve vynalezne?“ Makro i Davis se uchechtli, což uťalo další vyjednávání. John Beth věnoval Davisovi upřený pohled a šel se podívat po servírce.

Roger předstíral, že si toho pohledu nevšiml.

Po dvou dalších rundách, když se Makro omluvil, že musí domů, a Davis si odskočil na záchod, zkusil to Roger znovu. „Nechci po vás, abyste mě najal.“ „A co teda?“ Beth sotva pohnul rty. „Chci si u vás otevřít koncesovaný servis. Nástroje si koupím sám a budu platit svůj díl režie. Část výdělku tržby půjde vám, a i kdyby byznys skomíral, nebudete na tom tratit víc než to, že na nějakých půl roku obětujete prostor, který stejně nepotřebujete.“ Beth zavřel oči. „Inzerci si zařídím sám,“ dodal Roger. „Pod jakou značkou?“ „Servisní oddělení Bethových domácích elektrospotřebičů.“ Bethovi klesla hlava. „Nic neriskujete,“ vrtal do něj Roger. „Až začnete s televizory, budete za můj servis rád. Vím, co servis pro televize obnáší. Uvědomujete si, že každý přijímač je nastaven na patnáct tisíc voltů?

Všechny nové příručky studuju hned, jak se dostanou na trh.“ „Opravdu?“ „V televizoru je desetkrát víc součástek než v radiopřijímači. Stačí už to, že do něj musíte pouštět vysoké napětí.“ Beth si ho zkoumavě prohlížel.

– 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244582