L AU R I E R . K I N G OVÁ
známý se mu o sídle zmínil během střeleckého víkendu ve Skotsku. Zaujalo ho to, přijel se sem podívat a nakonec Baskerville Hall koupil od posledního žijícího dědice – dcery sira Henryho, jehož jsem znával.“ „Sir Henry neměl žádné syny?“ „Dva. Oba zahynuli ve válce, jeden na Sommě, druhý kdesi ve Středomoří, nejspíš kvůli německé ponorce. Sir Henry zemřel před válkou, jeho vdova podlehla epidemii chřipky v roce 1919. Všechna tato úmrtí a povinnosti s nimi spojené Baskervillovu dceru, které tehdy bylo dvacet dva nebo dvacet tři let a prozatím byla stále neprovdána, zcela vyčerpaly – už neměla dost sil ani prostředků na to, aby sídlo udržovala. Jedná se o jednu z těch velkolepých kamenných bezedných jam, po zlatě lačnící bažinu, v níž se utápí každá libra a pence. Jak můžete vidět,“ ukázal dlouhým prstem na výhled za oknem před námi. Zalesněnou oblast vnějších strání slatin vystřídala malá políčka a kamennými zídkami ohraničené pastviny, které zabíraly okrajové části samotných blat. Stále jsme stoupali, dokud nízké, domácké chalupy zcela nezmizely a neustoupily pochmurnému, obrovskými balvany posetému srdci vřesovišť. Zničehonic se před námi objevilo zalesněné údolíčko. Krátce jsem přes větve spatřila cosi, co vypadalo jako dvě úzké věže, a potom nás pohltily stromy. Brána sídla vykazovala známky nedávné rekonstrukce. Pilíře byly ohlazené časem, ale kámen se blyštil, jako by byl nedávno vydrhnutý, a propracovaná železná brána se leskla čerstvým černým nátěrem. Vrátnice u ní byla očividně nová a spravovaná někým, kdo na ni byl natolik pyšný, že bílé záclony v oknech měl naškrobené a jako ze škatulky. Když jsme projížděli branou, zvedla jsem hlavu a prohlédla si beztvaré kamenné plastiky na pilířích. Připomínaly mi obrovské brambory; podle Holmese to však údajně byly hlavy baskervillských kanců. Za bránou se vinula dlouhá cesta lemovaná starými stromy a pokrytá jejich spadaným listím. Holé větve však i bez listí byly natolik
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244569