přišel blíž, viděl jsem, že to vskutku je Gaston Nosáč a jeho veselá banda znalců. Program ochutnávek zřejmě zahrnoval vycházku do přírody. Řekl jsem si, že se k nim na chvíli přidám, než se vrátím domů, došel za Gastonem, který si masíroval svá zranění, a zdvořile jsem zaštěkl, aby věděl, že jsem tu. Jaké přivítání! Hned zapomněl na svá zranění a zavolal na ostatní: „U svaté pípy, Kluk je tady, našel jsem ho. Madame bude u vytržení, chvála budiž nebesům a tak dále –,“ a v průběhu toho všeho poplácávání a cvrlikání a všeobecného nadšení mi došlo, že to vlastně byla záchranná výprava, která hledala vašeho oddaného. Kdybych je nebyl našel, tak tam byli dodnes, ale to jen tak mimochodem. Byl jsem vlastně dojat jejich starostlivostí, a tak jsem si dal pozor, jestli jsou všichni a v pořádku, než jsem je zavedl zpět domů. Madame byla vskutku u vytržení, když mě uviděla, a po několika bezvýznamných výtkách mi byla podána večeře. A dobrá, s nášupem kuřátka smaženého na marsale (na což si velice potrpím), abych se zotavil po takovém náročném dni. A pak, mysleli byste, šup do koše a zhasnout. Ale nic takového. Připomenu vám své dřívější poznámky o tom, že jakákoli záminka je dobrá k tomu, aby se mohlo pít. Můj bezpečný návrat z neznámých hrůz posloužil jako důvod k oslavě a ať jsem zatracen, jestli se ti stateční ochutnávači vín opět nevrhli na láhve, malý Gaston s vývrtkou v čele šiku a zbytek kolem něho jako velbloudi po měsíci na Sahaře. A poté, než jsem usnul pod stolem, si již jen vzpomínám, jak jsem zaslechl, že růžové víno se špatně přepravuje. K srdci si to nijak neberte. Dobrému to nevadí.
101
mayle_psi_zivot.indd 101
27.3.2018 17:45:12 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244565
mayle_psi_zivot.indd 102
27.3.2018 17:45:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244565
Slepice coby zkouška odvahy
Vyskytnou se v životě čarovná rána. Slunce ozáří vrcholky stromů, vzduch je svěží, na zemi rosa, kamkoli se podíváš, čiré potěšení a jeden se cítí jaksi obzvlášť dobře. Chce se mi dovádět, jestli víte, co tím myslím, vždy připraven. Za takových jiter mi v žilách krev jen proudí a moje nejmilejší je projít se vinicí, bylo-li by tam něco malého a bezvýznamného, co bych mohl vyděsit. Bylo mi řečeno, že k podobné situaci dochází ve velkých podnicích, když se předseda správní rady vydá na obchůzku a nadhání si vedoucí odborů a podřízené a celkově se opíjí svou mocí. Princip je stejný, to je vám jasné, ale rozdíl je v tom, že já jdu po peří či kožichu a on po tmavých oblecích. Vinice byla chladná a zvlhlá, zelené tunely nad mou hlavou jako by vedly do dálky, a zcela výjimečně se nevyskytovali lovci. Jak víte, těm jsem nikdy nebyl příliš nakloněn, zejména proto, že jejich neohrabanost vše vyplaší a na nás nezbude. Jeden jediný lovec, který se po špičkách prodírá vinicí, nadělá tolik hluku, že vyplaší vše živé odtud až po odvrácený svah hor y. Jen nebesa vědí, jestli alespoň zimní spáči mají chvilku klidu od toho všeho dupání a kleteb. Možná že naši přezimující kamarádi trpí progresivní hluchotou. Je to až podivné, jak se příroda umí přizpůsobit změnám v okolnostech. Jen co mě tato hluboká myšlenka napadla, uviděl jsem na konci řady révy hejno slepic a musel jsem se na chvilku pozastavit a divit se procesu evoluce. Zde je pták s křídly, neschopný však souvislého letu, a umí jedině kvokat a bez rozmyslu snášet 103
mayle_psi_zivot.indd 103
27.3.2018 17:45:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244565