dlo mělo možnost připsat na plakát: „Dnes v Bohu a Bajadéře zatančí pas de quatre indičtí královští tanečníci.“ Opera ale v žádném případě o nějakou přehnaně kosmopolitní zábavu nestojí161 (Nerval, 1989, s. 447).
Indická kultura se ovšem přes veškerou svou exotickou působivost nestala výrazným hybatelem francouzské (ani obecně evropské) umělecké sféry a indická literatura zůstala dlouhou dobu výhradně předmětem zájmu odborníků na orientální jazyky. Opravdové pochopení indické literatury je tak podstatným způsobem kontaminováno právě jen lehce načrtnutými žánrovými obrázky indických tanečnic a bajadér na pozadí pagod a hinduistických svatyň.
cesta z indie vede přes anglii Vůdčí zprostředkovatelskou roli mezi evropským kontinentem a indickou kulturou ovšem v první polovině 19. století zaujali britští – tedy povýtce koloniální – badatelé. Právě soubor anglických překladů Horace H. Wilsona se stal základem pro další jazykové mutace a národní verze sanskrtských literárních děl: Selected Specimens of the Theatre of the Hindus z roku 1827 obsahují šest kompletních překladů indických děl a komentované analýzy více než dvou desítek dalších sanskrtských textů pro divadlo.162 Texty obsažené ve Wilsonově sbírce se hned v následujícím roce objevily ve francouzském překladu Alexandra Langloise jako Chefs-d’oeuvre du théâtre indien. V prvním svazku tohoto souboru se nachází též Šúdrakova hra Hliněný vozíček, jež se zde objevuje pod názvem, s nímž bude pracovat posléze Nerval s Mérym: Dětský kočárek (Chariot d’enfant). Koncem dvacátých let se ve francouzských časopisech také objeví několik článků, které se problematikou indické literatury a orientálního divadla zabývají. Z nich bude následně vycházet rovněž série článků Gérardových otištěných v jeho časopise Le Monde dramatique, v nichž se věnuje jak Šúdrakovi a jeho Hliněnému vozíčku, tak například postavě Kálidasy.
161 Bajadéry se ovšem staly námětem (stejnojmenného) operního libreta Étienna de Jouyho již v roce 1810. De Jouy je rovněž autorem tragédie Sultán Tipú (Tippo-Sahib, 1813), jež své téma čerpá ze života historické postavy indického bojovníka proti anglickým kolonizátorům, který si za svou urputnost vysloužil přezdívku „Tygr z Maisúru“. Tato tragédie je přitom poctou Napoleonovi a oslavuje Sultána Tipú jako legendárního hrdinu, jehož smrt v boji přišla, bohužel, dříve, než mu mohla na pomoc dorazit napoleonská vojska bojující tou dobou v Egyptě. Sultán Tipú je – jakožto bojovník proti Angličanům – pro francouzské prostředí svého druhu ikonickou postavou – v předmluvě ke knižnímu vydání Dětského kočárku se o něm zmiňuje i Gérard de Nerval a později se k němu vrátí i Jules Verne, jehož kapitán Nemo je v románu Dvacet tisíc mil pod mořem (1874) představen jako potomek indického rádži a jako Tipú Sultánův synovec. 162 Ve stejné době se tak objevily například německé překlady připravené Oskarem B. Wolffem.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244517