Page 1

B E N A A RO N OV I T C H

„Prosím, Petere, snažte se nenechat rozptýlit detaily,“ řekl mi před setkáním. „Chceme se dozvědět, jakou má vazbu na Fossmana a co ví o Muži bez tváře. Když půjde všechno dobře, na ukojení vaší zvědavosti bude později času habaděj.“ Mojí zvědavosti? pomyslel jsem si, když lady Helena mluvila o scelování kostí v řádu dní, a ne týdnů. Doktor Walid poruší Hippokratovu přísahu a zabije nás, protože jsme ho nepřizvali. Díkybohu že ho budu moct uspokojit alespoň tou nahrávkou. Když její matka umřela, otec ji poslal na soukromou školu, aby dokončila formální vzdělání. Ale byl to Londýn šedesátých let a za těch časů se neohrožená mladá žena mohla nachomýtnout k spoustě rošťáren. Svlékání pro Davida Baileyho byla tou nejmenší z nich. „Víte, můj milý, co všechno to asi tak bylo,“ řekla k Nightingaleovi. „Sex, drogy, rock’n’roll. Ale samozřejmě mě to táhlo i do toho, čemu se říká demi-monde.“ Podívala se na mě. „To je francouzsky polosvět,“ podotkla, protože si zjevně nebyla vědoma existence googlu. „Za těch časů byl trochu exkluzivnější, méně módní.“ Zazubila se. „Méně bezpečný.“ Tam se seznámila s mladíkem jménem Albert Woodville-Gentle, který uměl kouzlit. „Ne tak dobře jako já,“ upozornila. „Pracoval neohrabaným, humpoláckým stylem – nic rafinovaného.“ „Spali jste spolu?“ zeptal se Nightingale. „Občas,“ odpověděla lady Helena. „Když jsme měli náladu.“ „Takže přátelé s výhodami,“ řekla Caroline. „Jak vulgární výraz,“ poznamenala lady Helena. Caroline se mi podívala do očí a jen pohybem rtů za máminými zády pronesla kámoši na šukačku. Dohromady je dala magie. V létě šestašedesátého rozbili bank v Monte Carlu a v zimě pak zisky utráceli v Tangeru. Celou dobu se vzájemně učili kouzlit a tříbili si techniku. „A užívali jsme si úžasný sex na střeše,“ dodala lady Helena. „S Chrisem Farlowem a Procol Harum v rádiu.“ Caroline se ušklíbla. Do Londýna se vrátili jednoho šedivého dne v říjnu roku 1967 a zjistili, že prakticky všechno se změnilo. „V podstatě jste to cítili vzlínat z kamení,“ řekla. „A na starých známých místech byly nové tváře. Nebyl to Londýn, jaký jsme znali; připadal nám nebezpečný, nepřívětivý. Tak jsem to alespoň vnímala já.“ – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244345


S T RO M

VISELCŮ

Albert Woodville-Gentle mu byl zjevně nakloněný přece jen víc. „V té době jsem se už zaměřila na Indii,“ pokračovala a vydala se tam, ačkoliv to už bylo letecky, a ne s hipíky přes Turecko. „Studovala jsem v ašrámu, sehnala jsem si pár guruů.“ Ale nedokázala najít místní magickou tradici. „I když jsem měla silný pocit, že pod povrchem se něco děje. O Řekách jsem v té době nevěděla, jinak bych hledala v poněkud odlišných oblastech. O vás ale věděly,“ kývla na Nightingalea. „Nejsem si jistá, jestli jste v Indii zanechali dobrý dojem.“ „Takže to, co jste hledala, jste nenašla?“ zeptal se Nightingale. „Ano i ne,“ řekla Helena. „Rozhodně jsem nenašla indickou magickou tradici, přinejmenším takovou, která by vycházela z toho, co pod pojmem magie rozumíme my.“ Ale v kalkatských slumech objevila poslání, pocit uplatnění. „Pokud jste tam nebyli, nemůžete uvěřit, jaké to je,“ řekla. „Ten ohromný tlak lidství, který vás obepíná ze všech stran, ten hluk, barvy, chaos, puch a bolest, utrpení. Pokud tam hodláte zůstat, buď se schováte za zdmi, nebo si vyhrnete rukávy a pokusíte se pomáhat.“ Ona sama pomohla vybudovat bezplatnou kliniku na jednom chudinském předměstí a tam našla využití pro magické techniky, které její matka rozvinula v Africe. „Napřed jsem se držela jednoduchých věcí,“ líčila. „Zlomených kostí a tělesných zranění, ale v Paikpaře je to jen špička ledovce. K smrti byste se udřeli, jen kdybyste řešili tamější průjmová onemocnění.“ A to ona chtěla, protože šlo o věci, které zabíjely děti. Ale skutečná potíž tkvěla v mizerné hygieně a chudobě. „S jedním ani druhým jsem nemohla nic udělat, ale myslela jsem, že třeba dokážu udělat něco s leprou,“ řekla a já málem upustil svůj druhý klínek bakewellského koláče. „Vážně?“ zeptal jsem se a vysloužil si podmračený pohled od Nightingalea. „Ne s nemocí samotnou,“ řekla. „Se symptomy, poškozením nervů, někdy. Ale ani zdaleka ne spolehlivě. Myslela jsem, že jsem přišla na to, jak by to šlo, ale potřebovala jsem peníze na lékařské pomůcky a vybavení.“ A aby se mohla potýkat s obrovskou chudobou, která ji obklopovala každý den. Takže se vrátila do Londýna, aby zřídila mechanismus na získávání financí pro svou charitu, a vběhla rovnou do náruče Alberta Woodville-Gentlea, který byl stejně okouzlující jako vždycky. Když se spolu znovu – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244345


B E N A A RO N OV I T C H

seznámili, dospěli k dohodě – Albert poskytne prvotní kapitál na rozjezd a bude řídit londýnskou pobočku charity a Helena se s ním za to podělí o techniky, které si vypěstovala v Indii. Vzpomněl jsem si na Striptýzový klub doktora Moreaua, kde Albert Woodville-Gentle vytvářel opravdové kočičí dívky a tygří chlapce a další bytosti, které mi Nightingale nechtěl ani ukázat. A vzpomněl jsem si na hladkou novou kůži na tváři Lesley Mayové a zjistil, že ve své tváři mám najednou potíž udržet si výraz zdvořilého zájmu. „Neměla jste sebemenší tušení, jak by je mohl využít,“ poznamenal Nightingale. „V květnu 1979 mi někdo zavolal,“ pokračovala lady Helena. „Volající se mě zeptala, jestli vím, co má můj ‚dobrý kamarád‘ opravdu za lubem. Dala mi adresu jakéhosi klubu v Soho. Jsem přesvědčená, že víte, o kterém mluvím.“ „Klub na Brewer Street,“ řekl Nightingale. „Víte, kdo vám tehdy volal?“ zeptal jsem se. To lady Helena nevěděla; když hovor přijímala, měla plné ruce práce a nechápala všechny možné důsledky. „Žena to byla určitě. Určitě Angličanka, nebo přinejmenším neměla žádný přízvuk.“ Takže žena s přízvukem vyšších vrstev, pomyslel jsem si. Protože lidé si vždycky myslí, že jejich vlastní přízvuk je univerzální. „Byla jste v tom klubu?“ zeptal se Nightingale. „To léto jsem měla Londýn navštívit, takže místo abych Albertovi dala vědět, že jsem přiletěla, stavila jsem se tam cestou do hotelu. Víte, co bylo ve foyeru?“ Nightingale přikývl. Já to zcela jistě věděl: uťatá hlava Larryho Piercinghama zvaného Skřivánek, drobného zločince, odporné a objektivní ponaučení, proč je dobré nezkřížit cestu Muži bez tváře. Byl naaranžovaný jako zařízení na vykládání budoucnosti, a pokud byl doktor Walid později schopný určit, přes třicet let byl udržován ve stavu jakési poloexistence. Lady Helena udeřila dlaní do konferenčního stolku, až zarachotil porcelán. „Tu techniku jsem vyvinula já,“ zvolala s náhle zardělou tváří. „V případě nouze ji můžete využít, abyste odvrátili mozkovou smrt.“ Opět zvedla ruku, ale zaváhala a potom ji spustila do klína. – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244345

Strom viselců (Ukázka, strana 99)  
Strom viselců (Ukázka, strana 99)