B E N A A RO N OV I T C H
„Prosím, Petere, snažte se nenechat rozptýlit detaily,“ řekl mi před setkáním. „Chceme se dozvědět, jakou má vazbu na Fossmana a co ví o Muži bez tváře. Když půjde všechno dobře, na ukojení vaší zvědavosti bude později času habaděj.“ Mojí zvědavosti? pomyslel jsem si, když lady Helena mluvila o scelování kostí v řádu dní, a ne týdnů. Doktor Walid poruší Hippokratovu přísahu a zabije nás, protože jsme ho nepřizvali. Díkybohu že ho budu moct uspokojit alespoň tou nahrávkou. Když její matka umřela, otec ji poslal na soukromou školu, aby dokončila formální vzdělání. Ale byl to Londýn šedesátých let a za těch časů se neohrožená mladá žena mohla nachomýtnout k spoustě rošťáren. Svlékání pro Davida Baileyho byla tou nejmenší z nich. „Víte, můj milý, co všechno to asi tak bylo,“ řekla k Nightingaleovi. „Sex, drogy, rock’n’roll. Ale samozřejmě mě to táhlo i do toho, čemu se říká demi-monde.“ Podívala se na mě. „To je francouzsky polosvět,“ podotkla, protože si zjevně nebyla vědoma existence googlu. „Za těch časů byl trochu exkluzivnější, méně módní.“ Zazubila se. „Méně bezpečný.“ Tam se seznámila s mladíkem jménem Albert Woodville-Gentle, který uměl kouzlit. „Ne tak dobře jako já,“ upozornila. „Pracoval neohrabaným, humpoláckým stylem – nic rafinovaného.“ „Spali jste spolu?“ zeptal se Nightingale. „Občas,“ odpověděla lady Helena. „Když jsme měli náladu.“ „Takže přátelé s výhodami,“ řekla Caroline. „Jak vulgární výraz,“ poznamenala lady Helena. Caroline se mi podívala do očí a jen pohybem rtů za máminými zády pronesla kámoši na šukačku. Dohromady je dala magie. V létě šestašedesátého rozbili bank v Monte Carlu a v zimě pak zisky utráceli v Tangeru. Celou dobu se vzájemně učili kouzlit a tříbili si techniku. „A užívali jsme si úžasný sex na střeše,“ dodala lady Helena. „S Chrisem Farlowem a Procol Harum v rádiu.“ Caroline se ušklíbla. Do Londýna se vrátili jednoho šedivého dne v říjnu roku 1967 a zjistili, že prakticky všechno se změnilo. „V podstatě jste to cítili vzlínat z kamení,“ řekla. „A na starých známých místech byly nové tváře. Nebyl to Londýn, jaký jsme znali; připadal nám nebezpečný, nepřívětivý. Tak jsem to alespoň vnímala já.“ – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244345