„Musím ti to, Stázko, vysvětlit!“ vyhrkl její muž. „Počkej s tím ještě,“ zarazil ho kamarád. Vtom někdo zazvonil. Anička se zvedla a šla otevřít. Ve dveřích stála Věra Hnátová a v ruce třímala láhev vína. „To je od vás hezké, že jste mě pozvali,“ zašvitořila do prostoru. „Myslím si, že bychom konečně měli utužit naše rodící se dobré sousedské vztahy.“ „Ale my jsme tě nepozvali,“ zvolali Papučkovi unisono. Hnátová zůstala zaraženě stát. „Jen pojďte dál,“ chytla ji Anna za ruku a vedla ke stolu. „Posaďte se tady s námi. Pozvala jsem ji já,“ vysvětlila ostatním. „Paní hraje v tomto příběhu také svou roli.“ Věra nevěřícně zamrkala a podívala se na Anastázii, která náhle byla celá zelená. Evžen se začal bavit a v duchu pochechtávat, neboť cítil, že se konečně všechno objasní. Však on nepochybně správně uhodl, kdo to má všechno na svědomí. Kdyby však tušil, jak se mýlil a co se vbrzku dozví, byl by raději zabrečel. Anička byla nesvá a smutná. Neměla daleko k pláči. Bystrý se mračil. Tentokrát on vykročil ke dveřím, když se domovní zvonek ozval podruhé. V místnosti to zašumělo, když vzápětí vešel s neznámým člověkem. „Co to má znamenat?“ zasípala Anastázie. „To znamená, že vrah je odhalen!“ odpověděl nový příchozí. „Dobrý den vespolek. Jsem komisař služby kriminální policie Aleš Korejs.“
~ 98 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244338