Přikývl jsem a přistoupil blíž. „Kam jdeš?“ zeptala se. „Nikam.“ „V tom případě máme štěstí, že jsi na mě na své cestě nikam narazil.“ „Ano. Velké štěstí.“ „Třeba bych tě mohla nikam doprovodit.“ Zvedla se z meze a smetla ze sukní okvětní lístky. Chvíli jsme šli mlčky a bez domlouvání svorně odbočili doprava, k Aird-Dubhu. Potěšilo mě, že máme společný zvyk, jako bychom byli staří manželé. Vítr od moře utichl a hladinu zátoky nezčeřila jediná vlnka. Šli jsme tak blízko u sebe, že nám stačilo šeptat, a já měl pocit, že procházíme světem, který na chvilku odložil nářadí a odpočívá. Kdybych se dovedl nějakým kouzlem přenést domů, Jetta i otec by byli strnulí uprostřed práce a děcka znehybnělá v běhu hry. Za chvíli jsem se Flory zeptal, co ve Velikém domě dělala. Vyprávěla, že kvůli velkému lovu bylo v kuchyni a na banketech třeba dalších pracovních sil. Popisovala masitá, zeleninová i sladká jídla, která nosili hostům, a jaké nemírné množství vína se u stolu vypilo. Byl to hotový zázrak, řekla. Dále popisovala nádherné šaty dam, jež byly jedna krásnější než druhá. Všechny pokukovaly po největším krasavci s dlouhými tmavými vlasy, který ze všech nejčastěji připíjel na pohostinnost lorda Middletona. Byl to báječný týden, řekla Flora, a odměnou za pomoc dostala dva šilinky. Nechtěl jsem, aby mezi námi zůstalo cokoli utajeno, pověděl jsem jí tedy o vlastním krátkodechém zaměstnání u lorda Middletona. Nesmála se, naopak se na mě vážně podívala. „To nebylo moc chytré, Roddy.“ „Nebylo,“ přitakal jsem, „protože pantáta mi pak uštědřil výprask, jaký jsem ještě nezažil.“ Ani to Floře nepřipadalo zábavné a já se lekl, že mé jednání odsuzuje. Vysvětlil jsem, že jsem jednal, jak jsem jednal,
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244011