Page 1

krok směrem k jeho stolu. Poté jsem poměrně obšírně převyprávěl, jak Lachlan Bečka při první příležitosti zmenšil výměru naší půdy, jak nám upřel chaluhy na hnojení a kvůli tomu skomírá úroda, a jak nám právě za to uložil pokutu. Správce pozorně poslouchal, nespustil ze mě oči. „Ještě něco?“ Chtěl jsem mu ještě povědět o atmosféře útlaku, v níž žijeme, ale nedokázal jsem najít správná slova. Rovněž mi nepřipadalo rozumné popisovat, jak jsem viděl Bečku se svojí sestrou, už proto, že otec o tom nevěděl. Když jsem nic nedodal, správce se zatvářil zklamaně. „A tomu říkáte ‚cíleně ztrpčuje život‘?“ „Ano, pane.“ „Ve skutečnosti jste sem tedy přišli bůhvíproč pomlouvat úředníka, který i podle vašeho vlastního vyprávění nedělá nic víc, než že svědomitě plní své povinnosti. Budu si dobře pamatovat, co jste mi řekli, a až pana Mackenzieho příště uvidím, poblahopřeji mu k tomu, jak skvěle si dosud vedl.“ Bylo mi z toho zle, ale námitkami bych ničeho nedosáhl. Správce se obrátil na otce: „Doufám, že vás už nenapadne mne v této věci navštívit. Připomínám, že pachtovní vztah trvá z libovůle lorda Middletona. A z libovůle jeho zástupců.“ Zakroutil hlavou a mávnutím ruky nás vyprovodil. Cestou domů otec mlčel a nic nešlo vyčíst ani z výrazu jeho tváře. Déšť ustal. Večer jsem se držel v domě, čekal jsem na Lachlana Bečku, ale nepřišel. Nenavštívil nás ani žádného dalšího večera a já jsem dospěl k názoru, že nás nechává podusit, než nám dá okusit svůj hněv. O pár dní později jsem čistil škarpy u cesty do Aird-Dubhu, když Lachlan Bečka prošel kolem. Zastavil se, chvíli mě pozoroval při práci, ale neřekl nic a šel dál. Po audienci jsem se domníval, že o nás správce rychtáři poví při první příležitosti, jenže tak zřejmě neučinil a já si uvědomil, že pro důležité lidi nemají naše skutky pražádný význam.

101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244011


*** Ještě několik dní nato jsem po večeři odešel z domu z jediného důvodu: abych unikl panující černé náladě. Otec byl tou dobou v tak mizerném rozmaru, že jeho rozpoložení dusilo celou domácnost. Jetta se neusmála už celé dny nebo týdny a choulila se víc a víc do sebe, až chodila shrbená jako stará babice. Když už si dvojčata hrála, pak tiše a způsobem, jejž chápala jen ona sama. Jetta k nim mluvila pouze šeptem, aby otci nepřipomněla, že jsou na světě. Mne touha po Floře Bečkové naplňovala beznadějí, což jen přispívalo k všeobecné sklíčenosti. Sotva jsem však vyšel z  domu, nálada se mi zlepšila. Na mezi u odbočky z toscaigské silnice seděla Flora. Měl jsem chuť se za ní rozběhnout, ale opatrnost mne přiměla opustit cestu do vsi a vydat se přímo přes pole, na konci přelézt mez a vstoupit na silnici nějakých dvě stě tři sta yardů od místa, kde seděla Flora. Šel jsem tak, aby si případný pozorovatel pomyslel, že se toulám nazdařbůh a nemám žádný cíl. Představoval jsem si, že díky tomu bude i mé setkání s Florou vypadat jako náhoda. Když jsem se blížil, Flora ani jednou nezvedla hlavu, zcela zaujatá čímsi, co měla na klíně. Zblízka mně zarazilo, jak jemné má rysy. Kolem tváří jí v bríze nepovšimnuty poletovaly pramínky vlasů. Zastavil jsem se pár kroků od ní, ale Flora byla zcela zabraná, nebo to přinejmenším předstírala, do rozebírání pampelišky, jejíž žluté okvětní lístky jí pokrývaly sukně. Pozdravil jsem a ona zvedla hlavu. „Buď zdráv, Roddy.“ Nedokázal jsem okolkovat. „V poslední době jsem tě často hledal. A bylo mi líto, že se nevídáme.“ „Opravdu?“ Na rtech jí pohrával úsměv a oči klopila k lístkům na sukni, jako bych jí udělal radost. „Pracovala jsem ve Velikém domě.“ Mně zas udělalo radost, že jí za to vysvětlení stojím.

102

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244011


Přikývl jsem a přistoupil blíž. „Kam jdeš?“ zeptala se. „Nikam.“ „V tom případě máme štěstí, že jsi na mě na své cestě nikam narazil.“ „Ano. Velké štěstí.“ „Třeba bych tě mohla nikam doprovodit.“ Zvedla se z meze a smetla ze sukní okvětní lístky. Chvíli jsme šli mlčky a bez domlouvání svorně odbočili doprava, k Aird-Dubhu. Potěšilo mě, že máme společný zvyk, jako bychom byli staří manželé. Vítr od moře utichl a hladinu zátoky nezčeřila jediná vlnka. Šli jsme tak blízko u sebe, že nám stačilo šeptat, a já měl pocit, že procházíme světem, který na chvilku odložil nářadí a odpočívá. Kdybych se dovedl nějakým kouzlem přenést domů, Jetta i otec by byli strnulí uprostřed práce a děcka znehybnělá v běhu hry. Za chvíli jsem se Flory zeptal, co ve Velikém domě dělala. Vyprávěla, že kvůli velkému lovu bylo v kuchyni a na banketech třeba dalších pracovních sil. Popisovala masitá, zeleninová i sladká jídla, která nosili hostům, a jaké nemírné množství vína se u stolu vypilo. Byl to hotový zázrak, řekla. Dále popisovala nádherné šaty dam, jež byly jedna krásnější než druhá. Všechny pokukovaly po největším krasavci s dlouhými tmavými vlasy, který ze všech nejčastěji připíjel na pohostinnost lorda Middletona. Byl to báječný týden, řekla Flora, a odměnou za pomoc dostala dva šilinky. Nechtěl jsem, aby mezi námi zůstalo cokoli utajeno, pověděl jsem jí tedy o vlastním krátkodechém zaměstnání u lorda Middletona. Nesmála se, naopak se na mě vážně podívala. „To nebylo moc chytré, Roddy.“ „Nebylo,“ přitakal jsem, „protože pantáta mi pak uštědřil výprask, jaký jsem ještě nezažil.“ Ani to Floře nepřipadalo zábavné a já se lekl, že mé jednání odsuzuje. Vysvětlil jsem, že jsem jednal, jak jsem jednal,

103

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244011

Jeho krvavé dílo (Ukázka, strana 99)  
Jeho krvavé dílo (Ukázka, strana 99)