krok směrem k jeho stolu. Poté jsem poměrně obšírně převyprávěl, jak Lachlan Bečka při první příležitosti zmenšil výměru naší půdy, jak nám upřel chaluhy na hnojení a kvůli tomu skomírá úroda, a jak nám právě za to uložil pokutu. Správce pozorně poslouchal, nespustil ze mě oči. „Ještě něco?“ Chtěl jsem mu ještě povědět o atmosféře útlaku, v níž žijeme, ale nedokázal jsem najít správná slova. Rovněž mi nepřipadalo rozumné popisovat, jak jsem viděl Bečku se svojí sestrou, už proto, že otec o tom nevěděl. Když jsem nic nedodal, správce se zatvářil zklamaně. „A tomu říkáte ‚cíleně ztrpčuje život‘?“ „Ano, pane.“ „Ve skutečnosti jste sem tedy přišli bůhvíproč pomlouvat úředníka, který i podle vašeho vlastního vyprávění nedělá nic víc, než že svědomitě plní své povinnosti. Budu si dobře pamatovat, co jste mi řekli, a až pana Mackenzieho příště uvidím, poblahopřeji mu k tomu, jak skvěle si dosud vedl.“ Bylo mi z toho zle, ale námitkami bych ničeho nedosáhl. Správce se obrátil na otce: „Doufám, že vás už nenapadne mne v této věci navštívit. Připomínám, že pachtovní vztah trvá z libovůle lorda Middletona. A z libovůle jeho zástupců.“ Zakroutil hlavou a mávnutím ruky nás vyprovodil. Cestou domů otec mlčel a nic nešlo vyčíst ani z výrazu jeho tváře. Déšť ustal. Večer jsem se držel v domě, čekal jsem na Lachlana Bečku, ale nepřišel. Nenavštívil nás ani žádného dalšího večera a já jsem dospěl k názoru, že nás nechává podusit, než nám dá okusit svůj hněv. O pár dní později jsem čistil škarpy u cesty do Aird-Dubhu, když Lachlan Bečka prošel kolem. Zastavil se, chvíli mě pozoroval při práci, ale neřekl nic a šel dál. Po audienci jsem se domníval, že o nás správce rychtáři poví při první příležitosti, jenže tak zřejmě neučinil a já si uvědomil, že pro důležité lidi nemají naše skutky pražádný význam.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244011