Filozofie 1. - Teoretická část systematické filozofie a etika (Ukázka, strana 99)

b) nebo ideje = méně živé myšlenky, představy, vzpomínky na pojmy, kopie živých dojmů. ●● Následující myšlenkový proces je jen skládáním či vyhledáváním souvislostí mezi idejemi. ●● Z uvedeného hlediska vyplývá jeho skepticismus, který je zaměřen proti objektivní existenci kauzality (příčinné souvislosti).

Immanuel Kant (1724 – 1804)  Německý filozof - tvůrce transcendentálního kritického idealismu.  Představitel německého osvícenství a evropského myšlení 18. století.  Hledal jistotu poznání, kterou uvedl ve své tzv. transcendentální teorii.

Všechno naše poznání začíná zkušeností, ale pouze ze zkušenosti nevyplývá.  Zdroje poznání: == empirický zdroj = zkušenost, == apriorní zdroj = nepodmíněný zkušeností.  Syntetické soudy a-priori (a-priori – pouze z rozumu, na zkušenosti nezávislé): a) jedná se o poznání spojující apriorní jistotu se zkušenostním „rozšířením“ informace; b) tyto soudy jsou tzv. poznávací zásady, nazírací kategorie (prostor, čas…). Ty při poznávání předem v naší mysli uspořádávají nepoznatelný základ skutečnosti (věc o sobě) do podoby poznatelných „věcí pro sebe“. Tzn., že poznáváme jevy (věci pro sebe), které jsou zkušenostně vnímatelnými „věcmi o sobě“.  Významným důsledkem tohoto gnozeologického postoje je zdůvodnění aktivity subjektu.

Arthur Schopenhauer (1788 – 1860) ▶▶ Německý filozof. Představitel iracionalismu. ▶▶ V jeho filozofii vylučuje možnost rozumového proniknutí k tajům reality, protože viditelný svět je jen zdání. ▶▶ Jeho filozofie významně zdůrazňuje vůli. ▶▶ Zredukoval dvanáct Kantových kategorií na jedinou – větu o dostatečném důvodu.

Pokud je aplikována na předměty poznání, má čtyři formy: Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243951

1) Příčinnost – díky níž poznáváme děje empirického smyslového světa.

2) Důvod poznání – vztahuje se na pojmy, prostřednictvím kterých uchopujeme objekty poznání.

3) Důvod jsoucna – kterým poznáváme časovou a prostorovou orientaci jsoucna.

4) Důvod jednání – zákon motivace, umožňující poznávat lidské jednání. ▶▶ Vše co náleží ke světu: == je nutně podmíněno poznávajícím subjektem. == Je tu právě pro subjekt.

Soren Kierkegaard (1813 – 1855)  Dánský filozof a teolog.  Je iracionalista a přímý předchůdce existencialismu.  Bytostné poznání: a) je to, které se vztahuje k existenci. b) Existence je nejvniternější vztah k sobě samému. c) Existence je nemocí směřující k smrti. d) Během této nemoci prožívá člověk neustálé ztroskotávání, a přitom je nucen volit, a neví, až kam ho volba povede.

Henri Bergson (1859 – 1941) ●● Francouzský filozof. Představitel filozofie života. ●● Rozlišoval dva druhy poznání: 1. Relativní poznání = poznání předmětů ve světě z našeho vlastního hlediska. Lze ho dosáhnout rozumem.

2. Absolutní poznání = poznání předmětů ve světě, jaké skutečně jsou.

Lze ho dosáhnout intuicí. ●● K prostoru tedy patří rozum a k času (čisté trvání) pak intuice. ●● Intuice: == Spojuje živočišnou instinktivnost s lidským intelektem v bezprostředním zachycení Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243951

poznání skutečnosti. == Souvisí s tzv. elánem vital, což je tvůrčí životní síla, která pojímá zkušenost ne z hlediska prostoru, ale z hlediska času. Všechna skutečnost je tak pouze dění.

Tento pohyb (dění) může mít dvojí charakter: 1) vzestupný pohyb života; 2) sestupný pohyb hmoty.

William James (1842 – 1910) o Americký filozof a psycholog. Představitel pragmatismu. o Pravda je dána užitečností, tedy tím zda splňuje, nebo naopak nesplňuje to, co od ní požadujeme. o Pravdivost se myšlence děje. Myšlenka je pravdivá, pokud je učiněna pravdivou událostí – pravdivost myšlenky je tedy proces. o Rozvíjel radikální empirismus (stejně tak chápal pravdu). o Skutečnost se neustále vyvíjí, protože naším jednáním se pravda neustále děje. o Konečným materiálem poznatelné skutečnosti je čistá zkušenost.

John Dewey (1859 – 1950) ●● Americký filozof. ●● Představitel pragmatismu. ●● Považoval poznání za nástroj úspěšného jednání.

3.9 Závěr kapitoly  Gnozeologie (noetika, epistemologie).  Je filozofická disciplína, která se zabývá povahou, zdroji a cílem poznání.  V antice a středověku byla gnozeologie pěstována (realizována) jen příležitostně. Jednotlivě byly dotčeny problémy: == relativnost pravdy (sofisté); == správného vyjadřování (logika); == vztah mínění a skutečného poznání (Platon); == víra a rozum (středověk).  Od počátku novověku se filozofie gnozeologickou problematikou Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243951