„Proč od ní odjel?“ zeptala se Bára Gaia Lollia, když dočetli až sem. Gaius Lollius si s ní totiž o tom, co četli, rád povídal. Někdy se jí ptal, co si o tom či o onom myslí, a někdy se Bára ptala jeho na to, čemu nerozuměla. To ji bavilo. Bylo to lepší než ve škole. „Byla to jeho povinnost,“ řekl Gaius Lollius. „Bohové mu svěřili důležitý úkol a on ho musel splnit.“ „A nemohl to udělat někdo jiný?“ Gaius Lollius zavrtěl hlavou. „Bohové vybrali Aeneu právě proto, že byl jediný, kdo ten úkol mohl zvládnout. A když je někdo jediný, kdo může něco udělat, tak to prostě udělat musí.“ „A nebyl Aeneas kvůli Dídóně nešťastný? Netrápil se?“ „Věřím tomu, že byl,“ kývl Gaius Lollius. „Ale kdyby nedostál svým povinnostem, ztratil by čest. Někdy stojí člověka velké sebezapření, aby jednal správně.“ „Je čest tak důležitá?“ vrtalo Báře hlavou. „Čest je pro muže to nejdůležitější v životě,“ ujistil ji Gaius Lollius a myslel to smrtelně vážně. Bára nad tím pak hodně přemýšlela, protože neměla pocit, že by v jejím světě byla pro muže čest ta nejdůležitější věc na světě. Nebo pro lidi vůbec. Každou chvíli někdo něco slíbí a nesplní nebo něco provede a pak se z toho chce vylhat a vykroutit... Jednou se Bára vrátila z lázní a doma bylo boží dopuštění. Ženy plakaly a lamentovaly, Spendusa ze všech nejvíc, muži se tvářili jako na pohřbu. „Co se stalo?“ zeptala se Bára vyděšeně Talpy, který vypadal, jako by mu někdo naházel hračky do kanálu. „Titus Flavius Vespasianus zemřel,“ sdělil jí Talpa. Před chvílí se tady s tou zprávou stavoval Sandilianus. „Je to čtyři dny, co vydechl naposledy.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243668