Za socialismu existoval institut Rodičovské sdružení. Byli v něm rodiče školáků, kteří byli tu a tam zváni do školy, aby si něco poslechli o svých dětech. Stalo se, že jeden otec si ostře vyjel na učitelku, jak je to možné, že jeho dcera měla na pololetním vysvědčení trojku z ruštiny, když on se s ní denně šest hodin ruštinu učí. Takže někdy kolem čtvrté hodiny odpolední přišel z práce. Ani si nestihl vysvléci kabát a hned začal s dceruškou biflovat ruštinu. Vynechali večeři, nekoukali na televizi, kašlali na dějepis, matematiku, přírodopis, učili se ruštinu a jen a jen ruštinu. Je třeba dodat, že na základkách se učila ruština z učebnice LKR II – Lidové kurzy
ruštiny
II.
Učebnice
LKR
I
pravděpodobně
nikdy
neexistovala, a na LKR III také nikdy nedošlo. Zde se ukazuje zásadní rozdíl mezi chlapci a dívkami, protože kluci se snažili před svými učitelkami utajit, že hodinu za hodinou spokojeně klimbají, kdežto ctižádostivé dívky usilovně biflují, aby byly ve třídě nejlepší. Biflování je zřejmě odvozeno od slova bychle, což je zdrobnělina německého das Buch. Biflování má jeden negativní důsledek. Co je nabiflováno, pevně utkví v paměti, takže se to dá jen těžce vymýtit novými poznatky. Přesně na to Křetínský a Kolona spoléhali, když Kozu a Vlka učili taktice. Ty děvenky netušily, že jsou bedlivě sledovány, takže když zase jednou vyrazily do ulic, neudělaly ani sto kroků, když se před nimi objevili – kdo jiný – pánové Koza a Vlk. Tentokrát na nic nečekali a hned na ně vybafli:
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243514