ho měla málo,“ dodá eště. Nakonec koupí dva rohliky. Jen co za ňou zapadnou dveři, napišu na kus papiru: dávejte si pozor na děcka, ve městě u školy chodi uchyl. A izolepou cedulu přilepim na dveři. Kovářka si to určitě přide vodpoledne zkontrolovat. Ve čtvrtek podvečir už všichni sedijou v malý kuchyni. Tak Marková řiká cimře, kde vodbejvá všechno velký pečení i vaření. Ale i tak to tady má furt z gruntu udržovaný, čisťounký. Jen ten těžkej vzduch, ten se tady z toho pečení drží. Tahnu s sebou Natálku, ale i Terezku a Zdišku vod naší Jany. Přijely z města na votočku, jen se zeťákem. Sou už větší a naštěstí šikovný, Marková je nechá malovat na pernik puntiky, to holky zvládnou. Však tady nejsou ponejprv. Žaby udělají základ a nekerá z ženskejch pak dodělá polevou listečky. Rozhlidnu se po mistnosti. Sou tady všechny. Jedna vedle druhý, sotva se do mistnosti vejdou. Teda mladý ne, to je tady jen pár holek. Copak, ty už mají před poutem jinou zábavu než chystat pro kostel. Ale starší ženský se tady sešly hodně. Dokonce i Heluna. Nedávno si koupili novy auto, tak vykládá hlavně vo tym. Moravcova se zas vychloubá, co její žaby. Pro ty dvě postavili barák a ta prostřední ho má rozestavěnej. Aby měla každá jeden. A ne ledajakej! Dyž tady za mnou přijela po letech kamarádka ze školy, vyptávala se, na co tady máme takový hotely. Moravcova byla právě na návštěvě u tý nejstarší, tak hned vylezla před barák, vlasy zrovna nově vod kadeřníka, takovou tu blbou trvalou, ale namyšlená jak troky, a začala se hned vychloubat. Až sem se za ňu styděla. Ty dvě její mladší holky, ty to chytly po ni. Jen ta nejstarší, ta Marcela, ta je jiná. O tu se i náš Franta kdysi ucházel a myslim se mu pořád libi. S tou
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243347