b
Básník čísla Václav Vomáčka
Rozkvetlá Sibiř
dobrou noc hříchům všem
jsi teď medvěd s tváří zmazanou medem a břichem těžkým masem protivně švitořivých přátel svůj domov neseš si pod zadnicí na zčerstva křehký jarní palouk kdesi uprostřed hustě zalidněných pustin těchto nevábných východních gubernií bohatých na tučně laskavou kořist mohl a měl bys děkovat za tyto chvíle hojnosti do konce svých dní mohl a měl bys… nebýt v tvých stopách kráčejícího medvěda temného neklidu na hladině poděsí tě pohled jeho krvavých očí něco bych vymrdal zaševelí tvým hlasem protáhne si hřbet a posměšně si přidá: či pán také umírá?
Už tuze dlouho znáš tohle náměstí s červenými střechami a kašnou bez vody důvěrně prošel sis ho v snách když zdávalo se ti o něm kdysi pravidelně a už od první chvíle jsi věděl co stane se až spatříš ho ve skutečnosti město tu čekalo na tebe i s náměstím kam právě přijela pouť počkej ty netrpělivý teprve až teď se všechno to bláto trámy a kamení promění v město s poutí přicházíš od severu a oni před tebou vztyčují stožáry a roztahují kabely roztáčejí kolotoč a zpívají písně ze vzduchu jsou cítit lidské životy vše je tak povědomé že to musí být pravda zkusíš splynout s davem a pokud dokážeš držet jazyk za zuby a nikdo se nedozví že nosíš černého Petra pod kloboukem tak se ti to i podaří pane! zde jste v K. tady můžete mít křížů po levici i po pravici co hrdlo ráčí! odhání tě od své lavičky místní reverend u stánku s občerstvením stojíš za opilou ženou v mikině s kapucí obejmutí při které ti hněte zadek jako těsto hovoří přitom o svých čtyřech dětech nedá se to poslouchat abys neurazil koupíš jí dvě klobásy s hořčicí kečupem i křenem sní všechno a bude se chtít líbat tím jsi si jistý jako jsou si toulaví psi jistí svým koncem
ač spal v cizí hrobce, cítil se zdravější
Ač spal v cizí hrobce, cítil se zdravější nikdy nedýchalo se mu tak dobře o kus dál mezi petúniemi a cypřiši narazil v hromadném hrobě na tajemnou vraždu Sám, jenom s paní provozní provedl si na čtverečkovaném papíře školního sešitu okrouhlými tahy tesařské tužky důkaz pro skutečné odmítnutí vraždit Jen tak, pro radost, aby zůstal i přes svůj relativně nízký věk až do konce postarším mládencem
Poslední oblek
ze štítu stodoly teď vzlétl černý pes v štěkajícím soumraku hoří domy hoří kostel a hoří rybníky na obzoru měkce plesají plameny duše se tetelí poskakuje už i ty slyšíš tiše vrzat víka našich rakví potřísněných vápnem utrhneš velkou květinu a poletíme na bál naše černé šaty čpí kouřem ale bůh je všemocný
Tento blok básní věnuji s úctou a díky dvěma úžasným dámám. Tanje Meijer a Veronice Šrek Bromové. Obě mi svým způsobem zachránily duši. Za což jim nikdy nedokážu být dostatečné vděčný.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243321