klábosení. A dívka naslouchala ochotně. Zachránil ji přece před buvolem a ona ještě pořád nevěřila, že by ta hrozitánská zvířata mohla být opravdu neškodná. V dané chvíli byl v jejích očích téměř hrdina. Když se člověku v životě dostane nějakého uznání, je to obvykle za něco, co neudělal. Byl to jeden z těch momentů, kdy rozhovor plyne tak lehce a tak přirozeně, že by člověk dokázal povídat donekonečna. Ale náhle jejich radost vyprchala, oba sebou trhli a zmlkli. Všimli si, že už nejsou sami. Na druhém konci verandy vykukoval mezi zábradlím úhlově černý, kníratý a nesmírně zvědavý obličej. Patřil starému Sammymu, Floryho kuchaři. Za ním stály Ma Pu, Ma Yi, čtyři Kou S’lovy nejstarší děti, nějaké další, bezprizorné dítě a dvě staré ženy, které sem přišly z vesnice, když slyšely, že je tu k vidění Angličanka. Stařeny, které strnulými tvářemi, z nichž trčely třiceticentimetrové doutníky, připomínaly vyřezávané teakové sochy, civěly na „Ingaleikmu“ tak, jak by asi nějaký anglický křupan civěl na slavnostně vyšňořeného zuluského bojovníka. „Ti lidé –“ ozvala se dívka rozpačitě, s hlavou otočenou k nim. Sammy zjistil, že je odhalen, zatvářil se hluboce provinile a předstíral, že si na hlavě upravuje pagrí. Ostatní přihlížející se trošku styděli, až na ony dvě stařeny s dřevěnými obličeji. „Zatracení drzouni!“ ulevil si Flory. Projel jím prudký, mrazivý pocit zklamání. Přece jen se nehodilo, aby dívka dál zůstávala u něj na verandě. Oba současně si vzpomněli, že jsou si vlastně úplně cizí. Její obličej trošičku zrůžověl. Začala si nasazovat brýle. „Anglické děvče je pro tyhle lidi dost velká novinka,“ řekl. „Nemyslí to zle. Běžte pryč!“ dodal rozzlobeně, mávl na diváky rukou a ti se vytratili. [99]
Barmske dny sazba 05.indd 99
7.2.2018 12:23:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243219