klábosení. A dívka naslouchala ochotně. Zachránil ji přece před buvolem a ona ještě pořád nevěřila, že by ta hrozitánská zvířata mohla být opravdu neškodná. V dané chvíli byl v jejích očích téměř hrdina. Když se člověku v životě dostane nějakého uznání, je to obvykle za něco, co neudělal. Byl to jeden z těch momentů, kdy rozhovor plyne tak lehce a tak přirozeně, že by člověk dokázal povídat donekonečna. Ale náhle jejich radost vyprchala, oba sebou trhli a zmlkli. Všimli si, že už nejsou sami. Na druhém konci verandy vykukoval mezi zábradlím úhlově černý, kníratý a nesmírně zvědavý obličej. Patřil starému Sammymu, Floryho kuchaři. Za ním stály Ma Pu, Ma Yi, čtyři Kou S’lovy nejstarší děti, nějaké další, bezprizorné dítě a dvě staré ženy, které sem přišly z vesnice, když slyšely, že je tu k vidění Angličanka. Stařeny, které strnulými tvářemi, z nichž trčely třiceticentimetrové doutníky, připomínaly vyřezávané teakové sochy, civěly na „Ingaleikmu“ tak, jak by asi nějaký anglický křupan civěl na slavnostně vyšňořeného zuluského bojovníka. „Ti lidé –“ ozvala se dívka rozpačitě, s hlavou otočenou k nim. Sammy zjistil, že je odhalen, zatvářil se hluboce provinile a předstíral, že si na hlavě upravuje pagrí. Ostatní přihlížející se trošku styděli, až na ony dvě stařeny s dřevěnými obličeji. „Zatracení drzouni!“ ulevil si Flory. Projel jím prudký, mrazivý pocit zklamání. Přece jen se nehodilo, aby dívka dál zůstávala u něj na verandě. Oba současně si vzpomněli, že jsou si vlastně úplně cizí. Její obličej trošičku zrůžověl. Začala si nasazovat brýle. „Anglické děvče je pro tyhle lidi dost velká novinka,“ řekl. „Nemyslí to zle. Běžte pryč!“ dodal rozzlobeně, mávl na diváky rukou a ti se vytratili. [99]
Barmske dny sazba 05.indd 99
7.2.2018 12:23:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243219
„Víte, jestli vám to nebude vadit, radši bych už šla,“ řekla dívka, která mezitím vstala. „Už jsem docela dlouho pryč. Možná mají starost, co se mnou je.“ „Vážně už musíte? Je ještě brzo. Postarám se, abyste nemusela jít po tom slunci takhle prostovlasá.“ „Opravdu bych už měla –“ začala znovu. Zarazila se, s pohledem upřeným na vstupní průchod verandy. Na verandu právě vcházela Ma Hla Mei. Ma Hla Mei s rukou v bok popošla blíž. Vynořila se zevnitř domu s klidem, který hlásal, že má právo tam být. Dvě dívky se octly tváří v tvář, ani ne dva metry od sebe. Kurióznější kontrast si nebylo možno představit – první slabounce zardělá, jako jabloňový květ, druhá tmavá a křiklavě výrazná, s válcem ebenových vlasů, které se leskly skoro kovově, a oblečená v lososově růžové hedvábné loumčji. Floryho napadlo, že si ještě nikdy nevšiml, jak tmavou má Ma Hla Mei tvář a jak bizarní je její maličká, strnule vzpřímená postava, rovná jak tělo vojáka a úplně bez křivek, až na linii boků, kterou připomínala vázu. Opíral se o zábradlí a pozoroval obě dívky, pro tu chvíli úplně zapomenut. Skoro celou minutu od sebe nedokázaly odtrhnout oči, ale pro kterou z nich byla ta podívaná grotesknější a neskutečnější, těžko říct. Ma Hla Mei se obrátila k Florymu a černé obloučky obočí, tenké jako čára tužkou, měla stažené k sobě. „Kdo je ta žena?“ zeptala se vzpurně. Odpověděl jí lhostejným, nedbalým tónem, jako by dával rozkazy služce. „Okamžitě zmiz. Jestli něco provedeš, vezmu na tebe večer bambus a zbiju tě tak, že nebudeš mít jedno žebro celé.“ Ma Hla Mei zaváhala, pak pokrčila drobnými ramínky a zmizela. A druhá dívka, která ji sledovala pohledem, se zvědavě zeptala: [100]
Barmske dny sazba 05.indd 100
7.2.2018 12:23:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243219
„To byl muž, nebo žena?“ „Žena,“ odpověděl. „Manželka jednoho ze sluhů, aspoň myslím. Chtěla vědět, co bude s prádlem, nic víc.“ „Tak takhle tedy vypadají barmské ženy? Ty jsou ale zvláštní… Když jsem jela vlakem sem, viděla jsem jich spoustu, ale myslela jsem, že to jsou všecko chlapci, představte si. Vypadají jako ty holandské panenky, že?“ Když Ma Hla Mei zmizela, zájem o ni opadl a dívka vykročila ke schůdkům na verandu. Nezdržoval ji, protože věřil, že Ma Hla Mei je klidně schopná se vrátit a udělat scénu. Ačkoli na tom ani tolik nesešlo, vždyť žádná z dívek nerozuměla té druhé ani slovo. Zavolal na Kou S’lu a ten přiběhl s velkým bambusovým slunečníkem z nepromokavého hedvábí. U paty schodů ho uctivě rozevřel a přidržoval ho dívce při chůzi nad hlavou. Flory je doprovodil k brance. Zastavili se, aby si potřásli rukama, a on se v ostrém slunečním světle natočil trochu bokem, aby skryl znaménko. „Tady můj sluha vás doprovodí. Je od vás opravdu strašně milé, že jste ke mně zašla. Nemáte ponětí, jak jsem rád, že jsem vás poznal. Budeme si vás tady v Ťjauktamtě považovat.“ „Na shledanou, pane – ale to je legrační! Ani nevím, jak se jmenujete.“ „Flory, John Flory. A vy – slečna Lackersteenová, ano?“ „Ano. Elizabeth. Na shledanou, pane Flory. A strašně moc vám děkuju. Ten buvol byl hrozný. Zachránil jste mi život, vážně.“ „To byla maličkost. Doufám, že se uvidíme večer v klubu. Váš strýc s tetou se tam myslím chystají. Tak tedy zatím na shledanou.“ Stál u branky a díval se, jak odcházejí. Elizabeth. Překrásné jméno, a tak málo se dnes užívá. Tiše doufal, že [101]
Barmske dny sazba 05.indd 101
7.2.2018 12:23:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243219