palubě i třílitrovou krabici vína. Dám si hluboký doušek whisky. Z žaludku se mi jako malý Golfský proud až k nejsevernějším a nejjižnějším částem těla rozlévá teplo. Posádka našeho člunu už se mírně nalízla, když se Hugo znovu rozhlédne – a teď jako by mu náhle došlo, jak je pozdě. Moře je černé jako červené víno, ale hvězdy ho prosvěcují jako perforované stínítko lampy. Hugo začne pomalu vyprávět příběh o tom, jak jednou se strýčkem Arnem na Helnessundu křižovali Vestfjord. Arne měl silný hlas, ten člověk dokázal opravdu nadávat, a tímto nosným hlasem vždy překřičel hlučnou společnost při oslavách státního svátku 17. května nebo na večírcích v klubu. Hugovi bylo tehdy čtrnáct let a zašel do kumbálu za kapitánským můstkem, kde skladovali echolot a telegraf. Na stolku ležel mezi rozloženými námořními mapami otevřený sešit. Strýček Arne napsal báseň. Dva verše se Hugovi vryly do paměti: U kormidla svého stojím pod třpytivou hvězdnou bání. Ve chvíli, kdy se rozsvítí maják, Hugo řekne: „Musíme sbalit nádobíčko a vrátit se. Vždyť už je skoro tma.“ Světlo majáku proráží tmu a na okamžik nás jako blesk zmrazí, pak putuje dál a vysílá své paprsky daleko do moře. Ze všech nesmyslných věcí, které nás mohly napadnout, nám toto připadá nesmyslné tím nejvhodnějším způsobem.
16 ⁄ Splávku si člověk všimne, teprve když se pohne. Čím déle trvá, než k tomu dojde, tím méně zajímavý je. Jsme na moři každý den od rána do večera. A každým uplynulým dnem se zmenšuje pravděpodobnost, že se něco 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243218
podstatného stane. Několikrát vytáhneme hák nahoru, návnada na něm pořád ještě visí. Žádné stopy po zahryznutí, jen několik drobných korýšů. Že by žralok grónský ohrnoval nos nad lososem z umělého chovu? Nebo snad lososy dřív objevil jiný mrchožrout, kupříkladu úhořovec? Takový úhořovec obere během několika hodin celého platýse, pokud zůstane viset na udici, takže rybář vytáhne jen kůži. Anebo za to může ten velrybí tuk, který je příliš voňavý a čistý, takže ho žralok nezaznamená? Vidíme skrovský maják, pevný a rovný, pokaždé, když jsme na moři. Cestou do fjordu i zpět ho těsně míjíme. Třetí den už mám pocit, že to přiblblé oko majáku civí na nás. Chtěli bychom přistát, ale kvůli silnému proudu v průlivu se to jednodušeji řekne, než provede. Dřív lidé taktak stačili přirazit s malým člunem u mola a na hráz je museli vytáhnout jeřábem. Maják postavili v roce 1922. Několik prvních desetiletí bydlely na majáku dvě rodiny zároveň. Možná to tak bylo nejlepší, protože je dobře známo, že hlídači majáku, kteří žijí dlouho osaměle, by mohli přijít o rozum. Ne každý člověk vydrží izolaci. Norská správa majáků vymyslela opatření k jejich mentální hygieně a posílala od jednoho majáku ke druhému putovní knihovnu. Několik knih z ní shodou okolností skončilo u mne, mimo jiné i islandské ságy. Když je otevřu a vidím na vnitřní straně desek razítko správy majáků, představuji si, že v době, kdy bylo na norských majácích lidské osazenstvo, prošla kniha všemi. V duchu vidím, jak hlídač majáku čte ságy z Islandu, je zima a tma, vichr vrhá do oken déšť a život na majáku je prosycen touhou a sny. Zvláště mlha znamenala pro hlídače práci navíc, protože v takovém případě z majáku zněla siréna, a od roku 1959 supersiréna. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243218
Vydávala hluboké naříkavé signály, které pronikaly do morku kostí až na vzdálenost několika kilometrů. Za války okupovali Skrovu Němci. Jeden voják jménem Kurt se údajně v majáku oběsil, na což obyvatelé Skrovy nikdy nezapomněli, přestože je to zřejmě jen místní legenda. Poslední dobou se více mluví o mnohem pozdější tragédii, ke které došlo v průlivu mezi majákem a Skrovou. Z trajektu Røst chtěli změřit vzdálenost od drátů vysokého napětí, které vedou přes průliv. Určený pracovník provedl fatální měření: Z vrcholu stěžně trajektu se pokusil změřit přibližnou výšku vedení – rybářským prutem. Prut se dotkl vedení, takže mužem projelo dvacet tisíc voltů a na místě zemřel. V jiných zemích se pyšní impozantními stavbami kostelů, mešit, paláců a podobně. Maják Skrova stojí na ostrůvku u trochu většího ostrova. Budí dojem, že ho sem spustili už jako hotovou věc anebo že tu rostl sám od sebe jako kamenná rostlina a každým rokem se o kousek zvětšil, až byl právě tak vysoký, jak měl být. Skutečnost byla mnohem pracnější. Pro vlastní maják a dva domky pro hlídače majáku – protože tam nepostavili jeden, ale hned dva – sem lodníci, zedníci a inženýři na lodích a v nestálých povětrnostních podmínkách přivezli každý kámen, každé prkno a trám. Lampy a optika v reflektoru majáku jsou výsledkem spolupráce vědy a matematiky. Vycházelo se z jediného požadavku: maják musí být vidět z moře zdaleka, musí tedy být vysoký. Tento funkční nárok stál u vzniku našich nejharmoničtějších a nejvznosnějších staveb. Už samo umístění na mysech, útesech a ostrůvcích na okraji oceánu vystavených vichru dává majákům auru triumfální povznesenosti, jako by je vytvořila 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243218