„Právě jste mi dosvědčila, že jste viděla dotyčného muže tady v domě. U slečny fr… tedy u slečny Kostomlatové.“ „Jo, byl u ní. Ale to jsem vám normálně řekla. Nic jsem nedosvědčila.“ „Přesto bych vás velmi prosil, abyste se odebrala se mnou na naše oddělení. Pokud vás nepřivedu, budu mít v práci problém,“ hodil na ni prosebný pohled. „Když mě tak hezky prosíte, mladíku, nemůžu vodmítnout. Ten váš kapitán je velký mrzout. Měl byste se ohlížet po nějaké jiné práci. Jinak z vás bude časem taky takový protiva. Byla by vás škoda,“ vykládala detektivovi, když zamykala byt. Jakmile vstoupili do kanceláře, kapitán se obrátil s tázavým pohledem na Radima: „Čemu vděčíme za tak vzácnou návštěvu?“ Paní Hniličkovou přivítání očividně potěšilo: „Mladý muž tvrdil, že mě chcete vidět.“ „Že o tom nic nevím.“ Rozhlédla se po kanceláři. Vrhla se k herci: „Jsem moc ráda, že vás zase vidím, drahý pane Jaroušku. Promiňte, smím vám tak říkat? Kdykoliv vás vidím, vždycky mi zvednete náladu. Zbožňuju vás už od mládí. I moje maminka, babička, zkrátka všechny ženský v dalekém okolí vás milovaly. Vždycky jsme se těšily na nedělní chvilky poezie. Když jste recitoval, nesměl nikdo ani hlesnout,“ potřásla silně herci pravicí. Jaroslav byl očividně v rozpacích. „Co jste nám přinesla pěkného?“ přerušil její výlev kapitán. „Paní Hniličková je naše důležitá svědkyně,“ vysvětloval Radim. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243118