Page 1

„Právě jste mi dosvědčila, že jste viděla dotyčného muže tady v domě. U slečny fr… tedy u slečny Kostomlatové.“ „Jo, byl u ní. Ale to jsem vám normálně řekla. Nic jsem nedosvědčila.“ „Přesto bych vás velmi prosil, abyste se odebrala se mnou na naše oddělení. Pokud vás nepřivedu, budu mít v práci problém,“ hodil na ni prosebný pohled. „Když mě tak hezky prosíte, mladíku, nemůžu vodmítnout. Ten váš kapitán je velký mrzout. Měl byste se ohlížet po nějaké jiné práci. Jinak z vás bude časem taky takový protiva. Byla by vás škoda,“ vykládala detektivovi, když zamykala byt. Jakmile vstoupili do kanceláře, kapitán se obrátil s tázavým pohledem na Radima: „Čemu vděčíme za tak vzácnou návštěvu?“ Paní Hniličkovou přivítání očividně potěšilo: „Mladý muž tvrdil, že mě chcete vidět.“ „Že o tom nic nevím.“ Rozhlédla se po kanceláři. Vrhla se k herci: „Jsem moc ráda, že vás zase vidím, drahý pane Jaroušku. Promiňte, smím vám tak říkat? Kdykoliv vás vidím, vždycky mi zvednete náladu. Zbožňuju vás už od mládí. I moje maminka, babička, zkrátka všechny ženský v dalekém okolí vás milovaly. Vždycky jsme se těšily na nedělní chvilky poezie. Když jste recitoval, nesměl nikdo ani hlesnout,“ potřásla silně herci pravicí. Jaroslav byl očividně v rozpacích. „Co jste nám přinesla pěkného?“ přerušil její výlev kapitán. „Paní Hniličková je naše důležitá svědkyně,“ vysvětloval Radim. 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243118


„To víme,“ mile řekl kapitán. „Poznala na fotce pana Krále.“ „Cože?“ vylítl kapitán. „To říkáte teprve teď?“ „Rychleji jsem to nestihl,“ řekl nešťastně Radim. „Naše svědkyně podepsala protokol. Přitom na fotografii poznala mrtvého Krále. Identifikovala ho jako fráju, co byl u Kostomlatové.“ „Paní Hniličková nám to už řekne sama, že?“ rozhodl mile kapitán. „Posaďte se u nás, prosím.“ „Jak račte,“ prohodila lehce otráveně. Očividně nechtěla s kapitánem příliš mluvit. „Kde jste viděla dotyčného muže?“ ukázal jí kapitán fotku Krále. „No kde. Už jsem to řekla tady mladýmu.“ Otočila se k herci. Začala to říkat jemu: „Viděla jsem ho ten den, kdy se pak v noci v bytě tý frcinky svítilo. Přicházet jsem ho neviděla. Ale pak se otevřely dveře…“ „Kolik bylo hodin?“ ozval se kapitán. Paní Hniličková se na něj obrátila. Zamračila se. Pak se opět otočila k Sýkorovi. Odpověděla téměř důvěrně: „Mohlo být tak půl šestý, navečír… Za půl hodiny odbíjela Ludmila.“ „Popište nám přesně vše, co se odehrálo. Čeho jste byla svědkem.“ Opět se zamračila na kapitána. Pak Jaroslavovi začala vyprávět: „Zrovna jsem si říkala, že bych si měla do krámu skočit pro rohlíky na zítra. Abych měla k snídani. Většinou se mi brzy ráno nechce z domu.“ „K věci, paní svědkyně,“ napomenul ji kapitán. 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243118


Zase se na něj zamračila. Dál pokračovala směrem k Jaroslavovi: „Všechno, co říkám, je k věci. Kdybych nechtěla jít do krámu, nevykoukla voknem ven, jaký je počasí, jestli neprší, že bych si musela vzít paraple, tak bych neviděla nic.“ Otočila se ke kapitánovi: „Neměli byste žádnou svědkyni,“ vychrlila ze sebe téměř vztekle. Rychle se zklidnila. Začala se na Jaroslava usmívat. „Kde jsem to skončila? Aha, vykoukla jsem z vokna. Co nevidím? Dveře od bytu votevřený. A v nich Kostomlatka. A tenhle frája. Vona mu visí na krku jak vonuce. Ale vkus má dobrej, jen co je pravda. Teda… Aspoň co se tohodle fráji týče. Jinak se jí divím. Vo některý její amanty bych já neměla zájem ani dneska.“ „A co bylo dál?“ hlesl kapitán rezignovaně. Vůbec si ho nevšimla. Mluvila dál k Sýkorovi: „Chvilku postáli v objetí. To jsem eště nevěděla, že je to tenhle frája. Nebylo mu vidět do ksichtu. Až potom se vodtrhli. Von se votočil. Byl to určitě von. Pak se eště votočil k ní. Poslal jí vzdušnej polibek, jako že si dal ruku na pusu, políbil si prsty. Vona udělala to samý. Vypadali jako milenci.“ „Máte skvělý postřeh,“ konstatoval kapitán. „Jo, koukat umím. Vod toho mám voči,“ odsekla. „No, todle sem řekla tady mladýmu. A von nedal jinak, než že sem musím jít. To víte, nechtělo se mi. Ale když jsem si vzpomněla, že vás možná uvidím, tak jsem sem šla. Už víte všechno,“ usmívala se na Jaroslava. „Nikoho dalšího už jste tam neviděla?“ prohodil kapitán. 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243118

Pronikavý smích (Ukázka, strana 99)  
Pronikavý smích (Ukázka, strana 99)