Afriky, v chodbě visely dvě kresby tužkou: ovocný sad v Roßthalu. Na parapetu stálo několik fotografií: jeho otec v zeleném klobouku, jeho matka před hájovnou. Ve stříbrném rámu půl tuctu mladých mužů na scho dech internátu, rozpoznala Caspara a Philippa. Popíjeli kávu, dokud se nezahřáli. Mluvili o Johan nině životě v Londýně, o jejích přátelích, o aukčním domě, kde pracuje. V jednom okamžiku se nahnu la přes stůl, Leinen držel její hlavu v dlaních, když ji líbal; talíř s chlebem spadl na dlaždičky a rozlétl se. Leinen myslel na to, že Johanna zítra brzy ráno odejde, zpět do Londýna, do jiného života, který on nezná. Kolem páté se vzbudil, pokoj byl ještě ponořen ve tmě. Johanna seděla nahá na podlaze před balko novými dveřmi, nohy měla pokrčené, hlavu na ko lenou, plakala. Vstal a přehodil jí deku přes ramena. Ráno odvezl Johannu na letiště. Lidé se vítali a lou čili, nebyly žádné procesy, které by jim rozbíjely dět ství. Johanna ho políbila, prošla kontrolou a zmize la za mléčným sklem. Měl strach, že ji ztratí, tak jako ztratil Philippa. Najednou se vše kolem něj pohybo valo těžkopádně a rozmazaně. Lavice, podlaha, lidé a zvuky, vše bylo v tu ránu tlumené a cizí, i světlo se změnilo. Vrazila do něho mladá dívka s kufrem na kolečkách, aniž mohl uhnout. Stál v hale bez hnutí skoro deset minut. Koukal se na sebe zvenčí, cizinec,
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243054