98
Schützova koncepce rozvinula průnik těchto strukturních okolností do vědění, které obsluhuje každodenní jednání; kromě toho nabídla revizi některých sociálněvědních pojmů: ■ t lak pohnutkově poháněných zdrojů myšlení a jednání je vhodnější označovat pojmem proud či plynutí, což je typičtější pro každodenní situace; jednání spojené s rozhodnutím lze pak označit jako skutek;42 ■ s truktura příruční zásoby vědění poukazuje na rozdílné charakteristiky bezprostředního a zprostředkovaného (typizovaného) vědění, které se týkají forem reciprocity a závaznosti jednání a také časoprostorové určenosti; ezprostředně probíhající komunikace (jednání a vědění v místě ■ b a čase) vede k silné reciprocitě, a tedy i závazkům spojeným s jednáním; naopak jednání nesené typifikovaným věděním umožňuje rozpojení času a místa komunikace pomocí zobecněného a anonymizovaného vědění a formování slabých forem reciprocity (ve formě symbolických označení, např. pomocí peněz při směně produktů nebo pomocí občanství jako formy sounáležitosti s politickou veřejností); roces vyvázání z časoprostorové bezprostřednosti může využívat ■ p typizace vedoucí k otevřenosti (od ty na my) nebo uzavřenosti (od my na oni); ■ s chopnost pohybovat se mezi různými sociálními rolemi, a tedy i různě typizovanými formami vědění o sociálním světě, a mezi každodenním věděním klade otázku, zda existují předpoklady pro jejich plodnou interakci, či otázku o úloze zdravého rozumu ve zprostředkování vazeb mezi každodenním a odborným věděním. Mannheimova analýza pojmu ideologie takovou možnost připustila a vyjasnila, za jakých podmínek se lokálně prožívané vědění může transformovat do všeobecně sdíleného vědění v podmínkách liberálně demokratických a soutěživých forem tvorby moci. Diskuse k tradicím moderního vědění, kterou jsem prezentoval v obou předcházejících kapitolách, obsahuje určitý rozpor – moderní 42 Tento Schützův přístup pak umožňuje lépe zkoumat, jak řečové akty stabilizují pohnutkové zdroje do intersubjektivních podob, jak jsou konstruovány jejich časoprostorové dimenze a způsob růstu takto utvářeného vědění. Toto pojmové zobrazení bylo pak využito při vymezení pojmu reflexivity jako permanentního monitorování kontextu lidského jednání (Goffman) a pojmu indexikality jako příznačného rysu každodenního vědění, který počítá s bezprostřední návazností nového vědění na bezprostředně smyslově vnímanou nebo řečenou skutečnost a umožňuje specifikovat racionální zdroje každodenního jednání či zdravého rozumu (Garfinkel).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243032