obsahují líčení Ježíšova narození. Obě vyprávění jsou odlišná, ale obě se odvolávají na Písmo a podobnou tradici, aby osvětlila teologický význam Ježíšova skromného narození pro dobro lidstva.171 Pašijové vyústění evangelijního vyprávění je v Matoušově a Lukášově verzi mnohem rozvinutější, než je tomu u Marka. Oba synoptici používají mnoho biblických citátů a narážek, aby vysvětlili smysl Ježíšova utrpení, smrti a vzkříšení. Pramen Q, který má být sbírkou Ježíšových výroků podobnou Tomášovu evangeliu, neobsahuje žádné pašijové vyprávění. V případě pozdních spisů, prosycených biblickými citáty a narážkami, je pro teology důležitá kompozice celého díla a řazení jednotlivých perikop. Čím evangelijní text začíná? Citátem z Písma, nebo narativem, který ho obsahuje? Jinými slovy nás zajímá, zda některé části evangelia, jako jsou vyprávění o narození nebo části pašijí, vznikly jako rozšíření Písma, nebo zda byly biblické citáty vloženy teprve poté, co byl text sepsán. V některých případech se kloníme k první, jindy ke druhé variantě. Janovo pašijové vyprávění může sloužit jako příklad první zmíněné alternativy. Na rozdíl od synoptické tradice, v níž Ježíš zemřel během Pesachu, Jan umisťuje Ježíšovu smrt do dne přípravy na Velikonoce, kdy byla zabíjena obětní zvířata (18,28; 19,14). Navíc spojuje Ježíšovu smrt s přípravnými nařízeními v Exodu. Vykladači upozorňují, že shrnutí Ježíšovy popravy v J 19,36 (Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: „Ani kost mu nebude zlomena.“) je převzato z Exodu 12,46 (Musí být sněden v témž domě. Z jeho masa nevyneseš nic z domu; žádnou jeho kost nezlámete.), což je text, který je součástí pokynů pro přípravu pesachové oběti.172 V Janově perspektivě je Ježíš pesachovou obětí, takže nás nemůže překvapit, že jeho smrt se odehrává v čase, kdy byly vykonávány zvířecí oběti. Jak připomíná Frank Kermode: „Typologii musíme chápat jako chronologii.“173 Janův midraš není v raně křesťanském myšlení výjimkou. Podobná úvaha se objevuje v Pavlově vysvětlení významu Ježíšovy smrti, když v 1K 5,7 říká: „(…) neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus.“ Třetí běžný druh výkladu se nazýval pešer (hebr. „význam“). Na rozdíl od přirozených rozšíření nebo úprav biblického textu, které jsou typické pro halachu nebo agadu, pešer je explicitním komentářem k Písmu. Tento 171/ Midrašické funkce vyprávění o narození v Matoušovi viz Robert H. Gundry: Matthew: A Commentary on His Handbook for a Mixed Church under Persecution, 2. vyd., Grand Rapids: Eerdmans, 1994. 172/ Např. Raymond E. Brown: The Gospel According to John XIII–XXI, The Anchor Bible 29A, New York: Doubleday, 1970, s. 555–558. 173/ Frank Kermode: The Genesis of Secrecy: On the Interpretation of Narrative, Cambridge: Harvard University Press, 1979, str 93.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242924