24. prosince, za pět minut dvanáct Evička ležela ve své opravené postýlce a snažila se pomalu usnout. Její tělíčko bylo z toho velkého vánočního dobrodružství tak unavené. Ale její dušička pořád plápolala, ne a ne si konečně odpočinout! „Tak tyhle Vánoce jsou doopravdy nádherné,“ řekla si Evička sama pro sebe. „A tahle noc je kouzelná,“ ozvalo se ode dveří. Ten hlas Evička přece znala! Ale to už byla vzhůru. Posadila se na postýlce a před ní stáli Re a Lo! „Proč jsi za námi nepřišla? Čekáme na tebe celý večer,“ zeptala se Re. Evička byla náhle tak dojatá. Ještě před pár hodinami si připadala, že je na světě skoro sama. A teď? Její rodiče jsou tak šťastni! A má brášku Adama! A nového dědečka s babičkou! Ale hlavně tolik nových přátel, kteří ji mají rádi!
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242800
Re a Lo ji chytli za ruce, jako by četli její myšlenky. „Tolik jsi nám pomohla!“ „Ale jak?“ „Už se nám po tobě stýskalo,“ usmál se na ni Lo. „Vy chcete někam jít?“ „Musíme,“ řekla rozhodně Re. „Rychle se obleč.“ „Ale kam půjdeme?“ stále nechápala Evička. „Přece na půlnoční!“ vypískla s úsměvem Re.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242800
24. prosince, minuta před půlnocí Evička, Re a Lo stojí u zárubní. Všichni jsou teple oblečení. „Pssst,“ sykne Evička. Vykoukne ze dveří a zaposlouchá se. „Je to dobrý, naši spí,“ zašeptá Evička. „To se nedivím. Naši do vašich postýlek dali veškerý um,“ usmála se Re. „My jsme taky pomáhali,“ nedal se Lo. „To víš, že to Evička ví,“ uklidnila ho Re. „Myslím, že tví rodiče budou hodně dlouho spát. Tak to bývá. Byli už moc unavení. V našich postýlkách si odpočine tělo i duše. Duše stromů k vám ve spánku promlouvají a uklidňují vás. Tak to prostě je.“ Re podala Evičce kouzelnou tužku a ukázala na zárubně. „Tak si to zkus sama.“ „Já ještě nevím. Radši to udělej ty.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242800