nadšením. Moderátoři literárních magazínů musejí najít přesnou míru mezi charismatem nutného vtělení a zdrženlivostí, jež vyhovuje divákům, kteří upřednostňují solidnost před velkohubostí. Potom oslovil Madeleinu: „Vítám vás v našem pořadu, paní Picková.“ „Říkejte mi Madeleine.“ „Vítám vás, Madeleino.“ „Smím se vás zeptat, kde se nacházíme?“ „To přece sám dobře víte. Divná otázka.“ „Ptám se kvůli divákům. Chtěl jsem, abyste nám tato místa představila, protože obvykle vysíláme z Paříže.“ „Ach ano, Paříž je pupek světa. Tedy podle Pařížanů.“ „Tak tedy... Jsme...“ „U mě doma. V Bretani. V Crozonu.“ Madeleine vyřkla tuto odpověď o něco důrazněji než ty předchozí, jako by se hrdost projevovala mocnějším rozezněním hlasivek. Delphine, usazená za kamerami, s překvapením sledovala rozjezd rozhovoru. Madeleine vypadala obdivuhodně uvolněně, zřejmě si plně neuvědomovala, že se na ni budou dívat stovky tisíc osob. Jak si představit tolik lidí za jediným člověkem, který s vámi mluví? Brusnel bez dalšího otálení přešel k jádru věci: „Proslýchá se, že jste vůbec nevěděla, že váš manžel napsal román.“ „To je pravda.“ „Překvapilo vás to hodně?“ „Ze začátku ano, hodně. Nevěřila jsem tomu. Ale Henri byl zvláštní.“ „To znamená jaký?“
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242767