V knize Der Weg zum Sozialismus89 navrhnul Otto Bauer řadu postupných znárodnění společně s demokratickým řízením podniků. Projekty znárodnění se objevily v řadě dalších zemí a v některých jako v Německu, Británii a Švédsku byly ustaveny komise ke zkoumání socializačních plánů. Z této činnosti ale nic nevzešlo. „Ačkoliv sociální demokraté v několika zemích vytvořili vlády nebo do vlád vstoupili, celkový výsledek prvních pokusů o socializaci byl nulový. S výjimkou francouzského zbrojního průmyslu znárodněného v roce 1936 neznárodnily sociálnědemokratické vlády v západní Evropě za celé meziválečné období jedinou společnost.“90 Po fiasku socializace neměla sociální demokracie až do Velké deprese ani ten nejmenší alternativní ekonomický projekt. Toto selhání má víc příčin, ale všechny lze převést na dva hlavní faktory. Zaprvé chyběl hegemonický projekt: protože se sociální demokracie vzdala jakéhokoli pokusu o artikulování široké fronty demokratických bojů a místo toho aspirovala na pouhou reprezentaci zájmů dělníků, byla bezmocná, když šlo o změnu politické a sociální logiky státních aparátů. V této situaci se jasně vynořily dvě možnosti: buď se podílet na buržoazních kabinetech v zájmu získání maxima sociálních opatření příznivých sektorům dělnické třídy, nebo jít do opozice a tím zdvojnásobit vlastní bezmoc. Zájmy odborů vyjadřované nátlakovými skupinami skoro vždy prosadily první alternativu. Paralýza sociální demokracie ve věci jakékoli strukturální změny má ovšem ještě jednu příčinu: úporné přežívání ekonomismu Druhé internacionály, názoru, že ekonomika je homogenním prostorem ovládaným nutnými zákony a neovlivnitelným vědomou regulací. Jak pronikavě komentuje A. Sturmthal: „Je zvláštní, že radikální marxistická tradice, stále živá v Hermanovi Müllerovi a jiných pravicových vůdcích, zesílila svoji tvrdohlavou podporu laissez faire. Víra, že „kapitalismus nelze reformovat“ byla součástí marxistického kréda, jež mělo oddělit socialistickou stranu v jejich začátcích od všech reformních hnutí střední třídy. Předpokládalo se, že se kapitalismus řídí svými vlastními zákony; pouze socialistická revoluce ... umožní odstranění škodlivých sociálních důsledků starého systému. Zřejmým důsledkem této teorie byla víra v revoluční spíše než 89 90
Wien 1919. A. Przeworski, „Social Democracy as a Historical Phenomenon“, New Left Review, no. 122, July-August 1980, str. 48.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242740