„Jasně, píšu si.“ Poseidon si vzal tužku a kus papíru. „K li‑do‑je‑dům.“ „A pak na ostrov kouzelnice Kirké. Promění jeho druhy v prasata, to bude prima.“ „Hele, brzděte trochu,“ ozval se od sudu s vínem Dio nýsos, který si i ve stavu mírné opilosti dokázal zachovat zdravý rozum. A proměna kohokoliv v prase se mu ani za mák nelíbila. „Povídám, brzděte, takovému blábolu nikdo neuvěří. Tolik dobrodružství se přece jedinému člověku nemůže přihodit.“ Ale Afrodita s Poseidonem ho neposlouchali. „A od Kirké ho pošleme k Sirénám!“ zaradovala se Afrodita. „Tak jestli ho chcete poslat k Sirénám,“ ozvala se Athéna, „tak mu dojdu poradit. Sirény nalákají námořníky svým luz ným zpěvem a pak jim na břehu vysají krev. Musí si zalít uši voskem, jinak tomu neodolají!“ „Dobře, to by šlo,“ připustila Afrodita, „to jim poraď, to je fér.“ Odysseus kvůli hrátkám bohů bloudil po mořích jako blázen, který ztratil orien taci. Když překonal nástrahy Sirén, kterým jen tak tak on i jeho druhové unikli, a když se jim podařilo vyčistit si pracně uši od vosku, myslel si, že už má vyhráno. Ale byl před nimi problém, který se jmenoval Skylla a Charybda. „Co ten člověk dělá v úžině mezi Itálií a Sicílií?“ chytal se za hlavu Dionýsos a napil se vína. „Vždyť měli dojet z Troje do Ithaky, to by tam už byl pěšky, za tu dobu. Tomu jednou nikdo neuvěří. Za takových 3000 let.“ Zeus jen mávl rukou. „To bys nevěřil, čemu budou věřit lidé za 3000 let, když si to někde přečtou.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242726