než odstrašit moskyty. Nějaký komár totiž pod síť vždy proklouzne. Ti malí a dotěrní útočníci neútočí najednou, ale po jednom. Trápí nás každý večer posedlým bzukotem tak dlouho, až nakonec rozespalé a vzteklé zahájíme lov, zabijeme vetřelce a uleháme klidné. Teď konečně budeme spát. Sotva však zhasneme světlo, začne další v pořadí kolem nás provádět svoje piruety a smyčky. Tmu v guest-house rozbíjí petrolejka. Pod nástěnkou v jídelně, kde se na vlhkem pokroucených fotkách usmívají bílé a černé tváře, má oříšková omáčka zvláštní příchuť a matoke, neslaný nemastný banán, rozmydlený do podoby bramborové kaše, je bažinou pro nenasytné mravence. Zuzka otevře poslední masovou konzervu. Přikryje si ústa dlaní a ještě než odběhne na toaletu, stihne při pohledu do útrob voňavé konzervy pronést: „Je celá tvoje.“ Nevolnost neustoupila. Zatímco posléze odpočívá na posteli, střídavě spí a střídavě se budí, jsem jí nablízku. Občas vykouknu otevřeným oknem ven. Tajemnost, klid a náladu, jako by člověk slyšel zpomalený tikot hodin, dokreslují věnečky dýmu stoupající z celé krajiny. Pocit nedávno opuštěného bitevního pole. Avšak utopeni v zeleni těchto míst lidé dřou, dolují hlínu, formují z ní cihly a pálí je v hliněných pecích. Měsíc a hvězdy zdají se být na dosah. Celou noc zvučí zvířata – krávy bučí, psi štěkají, kozy mečí. Konečně se ozve kohout a obloha začne blednout.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242646