ŠŤASTNÉ BLUES
čp. 143/1. Maminka Růžena, rozená Krejčíková, často brala syna do divadla. Otcův odchod rodinu krutě zasáhl. Matka zůstala u ovdovělého bratra, syn se přestěhoval k dědovi a v Mladé Boleslavi vychodil 4. a 5. třídu obecnou. Možná že společný osud „syna bez otce“ ho s Ježkem nadmíru sblížil. Růžena Jiráková se později provdala za táborského rodáka MUDr. Ludvíka Fresla, žáka Karla Ondříčka. V Zábřehu na Moravě, kde se Fresl stal lékařem, podporoval kulturní život, což mělo dopad i na K. B. Jiráka. Netrvalo dlouho a nová rodina zamířila do Prahy. Tady K. B. Jirák v Národním divadle slyšel Ostrčilovu hudbu ke Kvapilovu „Sirotku“ a rozhodl se komponovat. Na gymnáziu v Žitné ulici se setkal s profesorem Jiřím Heroldem a jeho prostřednictvím se seznámil s členy Českého kvarteta a s Václavem Talichem, jenž tehdy v kvartetu hrával druhou violu. Vstoupil do Hlaholu, už jako středoškolák sdružil zpěváky vrstevníky a projevil se jako sbormistr. Vyvolal zájem Josefa Suka, u něhož a také u Vítězslava Nováka dále studoval. V ND se šel učit k členu orchestru Knoblochovi hře na bicí nástroje. Původně nezamířil na práva, která skončil v roce 1913 první státnicí, druhé případně doktorátu už zabránila válka, ale ke Zdeňku Nejedlému na hudební vědu. Osm měsíců strávil na studiích u J. B. Foerstera ve Vídni. Poznal také provoz Městského divadla v Hamburku, odkud se vrátil na Štědrý den 1915. Po vzniku republiky působil v Brně a Ostravě, od roku 1919 v Praze. V době nemoci V. Talicha se dostal k dirigování České filharmonie, jako sbormistr Hlaholu Pražského mj. uvedl Beethovenovu „Missu solemnis“. V roce 1920 se dostal na Státní konzervatoř v Praze jako korepetitor a kapelník, krátce nato byl jmenován profesorem kompozice. Výčet jeho žáků je zvučný, Ježek, Slavko Osterc, Iša Krejčí, František Bartoš, Miloslav Kabeláč, Klement Slavický. Stal se uznávaným pedagogem, popularizátorem moderní hudby a obávaným kritikem, organizátorem mezinárodních hudebních setkání, znalcem evropské a světové tvorby. Sám nadále komponoval, v letech 1930 až 1945 působil jako šéf hudebního vysílání Čsl. rozhlasu, což se mu stalo osudným. V roce 1947 byl z rozhlasu propuštěn, zvláště mu byla vyčítána podle něj vynucená účast v organizaci Liga proti bolševismu, i když tzv. očistná komise
— 108 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242566