Když jsme pak společně usedli k vonícímu čaji, na dotaz, jaký obraz mě nejvíce zaujal, jsem vyhrkla: „Všechny se mi líbí, ale ty modré kosatce, ty nemluví, ale zpívají!“ Pan Hanzelka se usmál, upřel na mě dlouhý pohled, ale neříkal nic. Na spolupráci jsme se domluvili okamžitě. Když jsem odcházela, pozvala jsem manžele Hanzelkovy k sobě domů, termín že si upřesníme. Rádi slíbili. Asi za měsíc mě potěšili návštěvou. Když jsem se s panem Hanzelkou vítala, držel pořád jednu ruku za zády. Pak ji dal dopředu a já užasla: V ruce držel obraz s modrými kosatci! Vhrkly mi slzy do očí a já si v tom okamžiku uvědomila, proč jsou jeho obrazy tak působivé, on je maluje srdcem. Ve zlomku vteřiny jsem si umínila: Ty modré kosatce budou na obálce knížky, kterou teprve napíšu. Ale taky jsem to neřekla, prozrazuji to až teď. To bude mé milé překvapení pro člověka, kterého si velmi vážím pro jeho skromnost a umění. Obraz modré kosatce visí u mého lůžka. Každý večer, když jdu spát, se na něj podívám a poděkuji Pánu Bohu za to, že jsem v životě mohla potkat tak báječného člověka.
Vánoční rozjímání Kdokoliv ti v duchovnu slibuje rychlé výsledky či velké úspěchy bez velké námahy, lže, nebo neví, o čem mluví. Jan Menděl
Na stole mi kvete bílý vánoční kaktus. Svůj zelený šat ozdobil sněhobílými květy a z jemně růžového kalichu vyskakuje červený pestík pod clonou žlutých tyčinek. Okouzlena jeho krásou si uvědomuji, jak 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242543