„Hele, ten je ale sladkej,“ první z nich si ze vzdálenosti asi deseti stop všimla Paola. „Myslíš, že by s náma šel na skleničku?“ „Ty si teda věříš!“ „Nevím. Zeptej se ho.“ Jedna z nich za nimi zavolala: „Jestli se chcete dneska v noci pobavit, mladej pane, pojďte s náma!“ Paolo se začervenal. „Prosím?“ „Jdeš s náma?“ zeptala se. „Ale jenom ty.“ Paolo zavrtěl hlavou. Ženy s chichotáním odešly, sledoval je, dokud nezmizely z mostu. Pak zase vzal Jule za ruku. Nálada se ale změnila. Teď jako by nevěděli, co si mají povídat. Nakonec Paolo řekl: „Znáš Brooke Lannonovou?“ Cože? Imogenina kamarádka Brooke. Co má Paolo do činění s Brooke? Jule se snažila o lehký tón. „Jasně, z Vassaru. Co je s ní?“ „Brooke — no ona asi před týdnem zemřela.“ Paolo se zadíval do země. „Cože? To ne.“ „Nechtěl jsem být první, kdo ti to řekne. Nedošlo mi, že se znáte, až teď,“ řekl Paolo. „A najednou to bylo venku.“ „Odkud znáš Brooke?“ „Vlastně se neznáme. Kamarádila se s mojí ségrou na letním táboře.“ „Co se stalo?“ Jule byla bez sebe, co odpoví, ale přinutila se uklidnit hlas. „Byla to nehoda. Procházela se v národním parku nahoře nad San Franciskem. Byla na návštěvě u kamarádů z vysoké, ve městě. Asi zrovna nemohli nebo nevím, ale Brooke si vyrazila sama do hor. Jen jednodenní výlet, ale asi šla 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242416
pozdě, začalo se stmívat. Byla v parku sama. A prostě — nejspíš uklouzla a spadla z pěšiny. Zrovna v místě nad roklí.“ „Spadla?“ „Vypadá to, že byla opilá. Nejspíš se praštila do hlavy a zůstala tam ležet až do rána. Nikdo ji tam nenašel. Teda až na zvířata. Tělo dostalo dost zabrat.“ Jule se zachvěla. Myslela na Brooke Lannonovou, na její hlasitý smích, kterým na sebe strhávala pozornost. Brooke, která příliš pila. Brooke a její perverzní smysl pro humor, lesklé blond vlasy a tulení tělo. Brada nošená pyšně nahoru. Hloupá, krásná, drsná Brooke. „Ví se přesně, co se jí stalo?“ „Přepadla přes zábradlí. Možná na něj vyšplhala, protože si chtěla něco prohlédnout. Na parkovišti našli její auto, byla v něm prázdná lahev vodky.“ „Byla to sebevražda?“ „Ne, to ne. Jen nehoda. Dnes to bylo ve zprávách, jako varovný případ. Znáš to — do přírody nikdy nechoď sám, vezmi s sebou kamaráda. Nepij vodku a nenakláněj se přes zábradlí do propasti. Rodina si začala dělat starosti, když nepřijela domů na Vánoce, ale policie si myslela, že zmizela naschvál.“ Jule přepadla úzkost. Od chvíle, co přijela do Londýna, si na Brooke ještě nevzpomněla. Mohla si o ní najít něco online, ale neudělala to. Úplně Brooke vytěsnila. „Jsi si jistý, že to byla nehoda?“ „Strašná nehoda,“ řekl Paolo. „Je mi to líto.“ Nadlouho se mezi nimi rozprostřelo trapné ticho. Paolo si stáhl čepici přes uši. Po chvíli ho Jule opět vzala za ruku. Chtěla se ho dotknout. Přiznat si to a udělat to — Jule se cítila jako hrdina daleko víc než v jakémkoliv souboji předtím. „Nebudeme na to teď myslet,“ řekla. „Jsme na druhé straně oceánu a měli bychom si užívat, jaké máme štěstí.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242416
Nechala se doprovodit domů a políbit před vchodovými dveřmi. Choulili se na schodech před domem, aby se navzájem zahřáli, kolem nich vesele poletovaly sněhové vločky.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242416